Ve středních letech


Za měsíc mi bude pětatřicet. Nevím, který rok se oficiálně považuje za přechod do středních let, intuitivně tuším, že pětatřicet. Minimálně se tak teda cítím. 




Dostala se mi do ruky knížka, kterou jsem teda původně vůbec číst nechtěla, co bych z toho měla. Ale pak jsem se nějak začetla a teď jí nemůžu než doporučit. Alespoň tomu, komu táhne na střední věk a rád by se lehce předpřipravil. (Jako se my všichni rodiče malých dětí jistě už teď připravujeme na pubertu, že?) I těm, co už v něm dlí a moc si s tím nevědí rady. Petr Kukal - tady od nás z Polabí - si s tím taky nevím moc rady, nicméně nebojí se dost přísné reflexe toho, co žije. Píše o práci, životě v manželství, dospívajících dětech, nebojí se ale ani sebereflexe svých kvazimilostných vzletů ve vztahu k jiným ženským, nenaplněných uměleckých ambicí či reflexe své víry v Boha. Co může mít z takových zápisků, v nichž figuruje echt mužský pohled na věc, ženská? No, právě ten vhled do mužského světa.

V jeho popisech nejrůznějších manželských situací jako by popisoval, co se odehrává u nás doma. Jen to není očima mýma, ale pohledem chlapa. Což má zvláštní význam v tom, že to oč jsem se dosud domnívala, že je naším domácím specifikem, se ukazuje jako poměrně obecná záležitost lidí v naší situaci, našeho věku. A další význam spočívá v tom, že to není pohledem, který poměrně důvěrně znám od sebe a ze sdílené zkušenosti ostatních žen (protože ženský zkrátka sdílné jsou). Ale vlastně jen dost omezeně znám z té druhé strany (neboť muži zkrátka sdílní nejsou). 

Tak asi tak. Knížka  na zimní večery. 

Kukal, Petr. Deník muže ve středních letech. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2013. 243 s. 

www.jeziskovavnoucata.cz


Ježíškova vnoučata, projekt Českého rozhlasu na obdarovávání obyvatel domovů pro seniory, kteří nedostali dárek k Vánocům celé roky. Ježíškovým vnoučetem se stane každý, kdo se zaváže splnit konkrétní přání konkrétního seniora.

My do toho jdem.





Z webu Ježíškova vnoučata:

Ježíškova vnoučata vznikla na podzim roku 2016 na dvorku Českého rozhlasu v Jihlavě. Novinářka Olga Štrejbarová si při jednom svém natáčení uvědomila, že opuštění lidé tvoří často až třetinu obyvatel domovů pro seniory. Vánoční dárek nedostali mnohdy roky a období svátků pro ně bylo spíš časem prázdnoty než radosti. Rozhodla se to změnit. Nápad byl na světě.
„Zeptala jsem se jednou ředitele domova, jestli se stává, že by lidé nosili vánoční dárky seniorům, jako nosí například dětem v dětských domovech. Usmál se a řekl, že nic takového se mu nikdy nestalo. To zrodilo nápad, který díky nadšení lidí spustil lavinu, co se na své cestě dál nabaluje,“ vzpomíná Olga.


Dárce se zaregistruje na www.jeziskovavnoucata.cz, do databáze vkládá svoje jméno, příjmení, telefonní číslo a platnou e-mailovou adresu. Registrace je dokončena klikem na ověřovací e-mail, který dárce dostane na svoji adresu. Údaje v databázi nejsou viditelné a přístup k nim má pouze malý okruh organizátorů.
Dárce poté může vybírat, které přání nebo věcný dar seniorovi splní nebo poskytne. Poté, co se rozhodne a svoji volbu potvrdí zmáčknutím tlačítka „Odeslat“, jsou jeho registrované údaje automaticky odeslány pověřenému pracovníkovi příslušného domova. Ten se mu bezprostředně telefonicky nebo přes e-mailovou adresu ozve, aby domluvil předání konkrétního daru nebo splnění přání.
V případě, že si v systému dárce vybere přání nebo věcný dar, je tento označen jako zarezervovaný. Dárce má pak 7 dní na poslání nebo předání daru a 9 dní na splnění přání nebo na domluvu, kdy bude splněno. V případě, že byl dar doručen, přání splněno nebo přesně domluven termín jeho splnění, označí pracovník domova tuto skutečnost v databázi a přání se přesune do kategorie splněných. Pokud k předání daru nebo splnění přání v termínu nedojde, je přání nebo dar znovu v databázi označen jako volný.

Registrace dárců zatím není spuštěna, ale každým dnem tak stane.


https://www.facebook.com/jeziskovavnoucata/

www.jeziskovavnoucata.cz

 

"Váš poradce ve chvílích nejtěžších"


Teď v úterý na Svátek všech svatých jsme pochovali dědečka. Zemřel minulý týden v úctyhodných 87 letech. Dostala jsem od rodiny za úkol sepsat smuteční řeč.

"Jak se píše smuteční řeč." Strýček google vyplivl několik zdrojů. Jeden z horních nesl sympatický nadpis "Zásady projevu na rozloučenou". Super. Kliknu na to, čtu, ale po pár řádcích mi lehce zatrne:






"Ten, kdo se za naši společnost se zesnulým spoluobčanem loučí, musí sám reprezentovat ušlechtilé lidské vztahy, aby mohl zaujmout a přesvědčit. Musí hovořit ve smyslu vědeckého světového názoru, ve smyslu všech pokrokových zásad a ideálů naší společnosti. Život podléhá podle zákonů dialektiky stálé přeměně, a proměně, je to vlastně stálý chemický proces obnovování látek. ... Pochopíme-li správně tyto skutečnosti, pomůže nám to nejen vyrovnat se se ztrátou milované bytosti, ale překonat i strach ze smrti ono dědictví zastrašovací politiky náboženství a reakčních ideologií. Pro smutečního řečníka z toho jasně vyplynou zásady, podle nichž musí stavět svůj projev tak, aby myšlenkovou hloubkou nejen vyhovoval ideovému základu naší společnosti, ale aby dokázal i uklidnit lidský cit, přesvědčit o upřímném pochopení a účasti, zmírnit zármutek a soudružsky potěšit v nejtěžší chvíli. ... Máme-li hodnotně nahradit zastaralé církevní obřady, pak musíme i do slov na rozloučenou dát místo přemíry smutku víru a přesvědčení o správnosti poslání člověka na zemi. " (http://www.pohrebnictvi.eu/pohreb/0/0/2/34)

Při poslední větě bych asi za jiných okolností vyprskla smíchy, za daných okolností mě ale spíš silně píchne v oblasti srdeční. Tohle je web, který má v podtitulu větu "Váš poradce ve chvílích nejtěžších"? Tohle je výstavní skříň českého pohřebnictví? Je vůbec možný, aby skoro třicet let po revoluci někdo bez skrupulí opsal a za aktuální vydával materiály marxisticko-leninské propagandy?


Ok. Píšu na kontaktní adresu. Třeba někdo udělal chybu. Odpověď přijde záhy. Prý jde jen o historickou literaturu, která "popisuje pohřebnictví v dobách dávno minulých." Ok. Dobře. Ne každý ví, že k citovanému textu je vždy potřeba taky doplnit zdroj, z něhož cituje. Píšu zpět, ať tak učiní, neboť bez uvedeného zdroje je to při nejmenší matoucí. Přijde zpět, že se "nejedná o knihu, ale o příručku", "o manuál pro pracovníky pohřebnictví, který zpracoval nějaký komunální podnik". E-mail je pak uzavřen konstatováním: "Jen jsem zdigitalizoval manuál, který by jinak zmizel ze světa. A to by byla škoda. Tímto vysvětlením téma uzavírám."

Koukám znovu na web. Pořád se honosí podtitulem "Váš poradce ve chvílích nejtěžších". Děkuji pěkně, ale o takového opravdu nestojím.

Pohřbem dědečka se mi otevírá úplně jiný svět. Doteď jsem řešila především porodnice. Začíná mi však být jasné, že stejně jako v porodnictví, tak i v pohřebnictví je před námi spousta práce...

Nakonec pak, abych dostála titulku tohoto článku, přikládám odkazy na opravdu kvalifikovanou pomoc v oblasti konce života:

Cesta domů: www.cestadomu.cz

Ke kořenům: www.kekorenum.cz

Tobit: www.tobit.cz


Znáte další?


Poetika prostoru


... našeho uličkového a kapličkového alias žaborybníčkového.




Chystáme svatomartinské posvícení. Letos beze mše, nýbrž jako žehnání zvířat a krajiny s poděkováním za úrodu. Naše obnovená mini kaplička sv. Martina už po páté v řadě v akci. 


***

Co se děje v Labi



Jiří Havel
Co se děje v Labi

V Labi, kousek od Kolína,
honí líný kapr lína,
sledují je okouni.
Na ně zase hledí cejni,
smějí se jim, že jsou stejní -
jen jeden prý okouní.








Máma musí vyprat plínky

...má dvě holčičky malinký,
máma musí smažit jíšku
do polívky pro Františku,
uvařit krupičku pro Martičku.

Máma musí večír vždycky
ohřát vodu do vaničky
a nesmí pak při koupání
zapomenout na zpívání.
Přivolá tím andělíčky
do postýlek nad holčičky,
přivolá tím andílky
nad holčičky malinký.

(Ivan Martin Jirous, Magor dětem)








******************************************
Toho času Igísova nejoblíbenější uspávánka. A moje taky. Je v ní taková příjemně útěšná melancholie, která rezonuje s touhle mojí zvláští podzimní a odkojovací náladou. A zároveň rozvernost, které se nám u nás doma dostává dosyta.

Pravidla domácnosti

Co je otevřené - zavři.

Co leží na zemi - zvedni.

Co je špinavé - umyj.

Co je hladové - nakrm.

Co je smutné - pohlaď.

Našla jsem na fb a ihned vyvěsila u nás doma. Tak nějak to jako celek hřeje u srdéčka. Stejně jako uplynulý prodloužený víkend.