Neobyčejná žena Dana Němcová


Dana Němcová, psycholožka, matka sedmi dětí, významná osobnost českého disentu, nedávno oslavila 80.narozeniny. Znáte Danu Němcovou?



Já jsem o ní poprvé slyšela, když před lety běžela v České televizi série dokumentů - Ženy v disentu.

Zaujala mě na první poslech. Skromností, ale přitom neskutečným odhodláním a odvahou. Křesťanská matka sedmi dětí a současně hybná síla českého disentu, přítelkyně mužů undergroundu, duchovní průvodkyně mnohým významných mužů dneška.

Snažila jsem se poté vyhledat si o ní co nejvíc informací, zajímalo mě, odkud pramení ta obrovská vnitřní síla. Zajímalo mě, kde brala odvahu ve chvílích, kdy se ve velkém zatýkalo. A odkud se bere ta svěžest, která je z ní patrná dodneška. Mnoho jsem toho nenašla. Knihu. Pár tištěných rozhovorů pro noviny.

Ale asi před měsíce jsem od kamarádky dostala odkaz na sérii rozhlasových rozhovorů s Danou Němcovou. Nejen že hovoří fakt zajímavě, ale i ten mluvený projev vyzrazuje ledasco o její osobnosti. Dodává jejímu vyprávění hloubku. Dvě a půl hodiny poslechu, který stojí za to.

S radostí je šířím dál: https://vltava.rozhlas.cz/osudy-dany-nemcove-5011020





P.S. Mimochodem, existuje web spravovaný Akademií věd ČR nazvaný Ženy v disentu. Budu ho muset důkladně projet. Odkaz zde: zenyvdisentu.soc.cas.cz/rozhovory


Inspirace ze Slovenska


Musím se podělit o inspiraci, které se mi dostalo s pořízením instagramu. :) Jmenuje je Nika Macinská - maminka 8 dětí a velmi podnikavá žena ze Slovenska.

Na Instagramu jí najdete pod jménem profilu "Dennik.mamy_8deti". Má také blog, internetový obchod s módou, kterou sama navrhuje, vede workshopy pro rodiče a nedávno jí vyšla kniha.

Nika je pro mě hotovým zjevením. Znám pár ženských Američanek, které mají hodně dětí, jsou akční a ještě krásné. Ale vždycky je tam k tomu něco, co tak trochu přesahuje náš středoevropský kontext (láska ke střelným zbraním, mormoni apod.)




Jen tak namátkou jsem vybrala dva Niky "deníkové záznamy":

Jedna zo základných vecí, ktoré opakujem na každom workshope je, že toto nie je o ešte lepšom rodičovskom výkone. Práve naopak. Je to o možnosti dovoliť sami sebe nerobiť veci dokonale, ale zároveň správne nakladať s dôsledkami svojej nedokonalosti. 


Dnes som mala skvelý deň, stihla som fitko, konzultáciu, vybaviť objednávky @imani_fashion (už som posielala prvé mama&dcéra súpravy 🙏🏻😍), urobiť nákup na víkend, zahrať sa na taxikára deťom, uvariť si zdravé jedlo, pokecať si s jednou z dcér... taký normálny deň 🙈😂


V jiném příspěvku píše vcelku otevřeně o překonané manželské krizi. O vnitřní proměně a nalezení sebe sama v průběhu posledních pár let. O tom, jak se jí podařilo zhubnout 24kg. Či o její víře v Boha. 

Že se vám  toho zdá na jednu ženskou trochu moc? Ztrhanou ženskou ale v žádném případě nečekejte!

Nemá žádná kouzla, jen se po dětech znovu sama v sobě našla (jak odhaluje v tomto článku):
https://www.dennikmamy.sk/blog/ked-mysliet-na-seba-nie-je-sebecke

Článek rozhodně stojí za přečtení. Už cítíte, jak vám narůstají křídla? Já jo.

P.S Můj  (angličtinářský) instaúčet je "klarapirklova" / Angličtina pro osobní rozvoj.

Nějaké změny


Pomalý návrat k práci. To je to, co se teď u nás odehrává. Kdo jste to zažili, určitě mi potvrdíte, že je to přinejmenším zajímavé. :) V mém případě nejde o zaměstnanecký poměr, ale o podnikání.

Na začátku ledna jsem spustila FB stránku Angličtina pro osobní rozvoj. Byl to vcelku spontánní nápad, který ale spustil zajímavý proces.

Vstoupila jsem do FB skupinky pro začínající podnikatelky, navázala spolupráci s mentorkou v marketingu. Koukám na videa o osobním brandingu, učím se copywrite. Vytvářím prodejní produkt.

V říjnu loňského roku  jsem na setkání maminek s holčičkami ze sebe vysypala, že se po letech doma (10!) vyhořelá a nemám pro sebe žádnou vizi. Už jen tím, že jsem to vyslovila, se mi výrazně ulevilo.

Doma se nic moc nezměnilo. Pořád tu mám celodenně jedno dítě (s nímž mi jedno dopoledne v týdnu pomáhá hlídací teta). Pořád jsem tu naplno pro děti. (A podnikat začínám, aby to tak mohlo zůstat.)

Ale v mé hlavě jakoby vybuchla kreativní atomovka. Šrotuje mi to tam a zase zpátky. Kočíruju svoje tendence k workoholismu. Work-life balance v praxi.

Znáte to někdo? Jistě že. :) Budu ráda, když se podělíte o svoji zkušenost s touto životní fází. Díky! K.





Not-to-do list


Teď jsem na své vzdělávací FB stránce "Angličtina pro osobní rozvoj" sdílela výzvu či úkol pojmenovat věci, které nestojí za váš čas. Anglicky se tomu říká NOT-TO-DO LIST a je to jakoby opak to-do listu, tedy seznamu věcí, které chci či musím udělat.

Ten výraz NOT-TO-DO LIST poukazuje na to, že ne každá činnost je hodna vašeho času či pozornosti. Je to vlastně seznam věcí, které se mi nějak vnucují, ale já je nechci dělat, protože mi buď nesedí do mého harmonogramu nebo se neshodují s mými hodnotami.

Jak víte, já tu občas uveřejňuji seznam věcí, které jako rodina neděláme, protože k nám nepasují (ať už z důvodu naší lokality, jiných aktivit či rodinných hodnot). Tak na podobném základě pracuje i NOT-TO-DO LIST. Zkusíte si představit svůj den/ týden/ měsíc. Představíte si všechny aktivity, které se vám vnucují, aby jste dělali (ať na základě reklamy, doporučení či jiných komunikačních kanálů), ale vám ve skutečnosti tak úplně neštymují (protože to a to a to). Tak přesně ty napíšete do svého NOT-TO-DO LISTu. To jsou věci, které vědomě odmítáte dělat. Tento seznam si pak umístíte na ledničku a pár dní zkoušíte vstřebávat. :)

Ehm, moje vysvětlivky možná nejsou z nejlepších (mám se co učit). Nicméně, kdo jste pochopili, klidně se mnou třeba sdílejte svůj NOT-TO-DO LIST. V češtině tady, v angličtině můžete na FB.

Můj NOT-TO-DO LIST pro všední den:
  • nesahat po mobilu, když si hraju s dětma
  • nenechat se vytočit vzdorujícím batoletem
  • nekývnout na každou blbost, když mi někdo zavolá s prosbou: "Kláro, prosím tě, mohla bys..."
  • nemluvit za každou cenu, když si doma povídáme
  • nevyrážet autem, pokud to není nezbytně nutný
  • neřešit upatlaný zdi
  • neflákat cvičení
Co vy?

Na střeše Zemědělského muzea v Praze. Je to tam skvělý. 
(Anebo taky ne - podle toho, zda vám to sedí či nesedí do vašeho to-do listu. :) Howgh!



Od začátku roku


Trochu jsem to tady teď flákala. Celkem mě pohltila práce na mé vzdělávací FB stránce (viz předchozí příspěvek).

Máte u vás sníh? V Polabí je to klasicky bída. Ale pár vloček od začátku roku spadlo. Pokaždé jsme toho s dětma využili na maximum. To se musí.

Doma jsme se pustili do pár zlepšovacích projektů. Třeba záclony do oken. Po šesti letech od dokončení přístavby. První fáze - zajet do Ikey - splněna. Ty další už budou složitější. Také máme novou lampu nad kuchyňskou linkou. Konečně vidím do hrnce, když vařím. Třeba ji i někdy vyfotím. Baví mě projíždět fotky, jak se vyvíjelo naše bydlení. Nedávno jsme ukazovali dětem domeček ještě před přístavbou. Pokaždé koukají a nepoznávají nic. Starší děti si trochu vybavují, jak jsem žili na stavbě. Mně už se vybavují jenom hezké vzpomínky. Čímž chci povzbudit všechny, které nějaká renovaci či zařizování bydlení čeká. Po šesti letech vám ten proces bude připadat už jenom hezký.

Koncem roku jsme si zajeli do Kostela Nejsvětějšího Srdce Ježíšova za Náměstí Jiřího z Poděbrad. Je to určitě nejzajímavější kostel, který jsem u nás viděla. Spousta zajímavých symbolů v celém interiéru. Třeba kulaté reproduktory, které visí ze stropu po celé ploše kostela. Velké - trochu industriální - svícny v průčelí (u těch přemýšlím, zda mají nějaký hlubší význam). Nebo ta obří svatozář, co funguje jako lampa nad oltářem. Musela jsem si domů koupit pohlednici  a chodím se na ni často dívat.

Po novém roce pořád pokračuji ve svém fyzio cvičení. Našla jsem si fyzioterapeutku, která mi cvičení trochu upravila. Posiluji víc oblast kolem kyčlí. Je to mazec, ta moje stabilizace. Nicméně už pozoruji výsledky. Záda mě bojí už jenom občas a když už, tak většinou vím, co s tím dělat. Mám radost, že se zase můžu radovat z pohybu.

Na světě je tak krásně, viďte?! :)





 





Angličtina pro osobní rozvoj

Nový rok, nový projekt.

Počínaje dnešním dnem rozjíždím facebookovou vzdělávací skupinu Angličtina pro osobní rozvoj, do které vás tímto srdečně zvu.

Jaká cesta mě navedla k projektu Angličtina pro osobní rozvoj nastíním na následujících řádcích. 

V září 2018 jsem se po letech vrátila k profesi, kterou jsem se živila během mých vysokoškolských studií - výuce angličtiny. Dosti nečekaně musím říct. Vlastně to bylo největší překvapení, které mi uplynulý rok přichystal. Proč?

Angličtinu jsem učila intenzivně tři roky během svých vysokoškolských studií. Během těch tří let jsem odučila dva a půl tisíce hodin (k tomu připočítejte další tisíce hodin příprav). Šílený, když si vezmete, že jsem přitom docházela na denní magisterské studium. Taky to blbě dopadlo, vyhořela jsem, a to že úplně. Když jsem za sebou zavírala dveře jazykovky po mojí poslední hodině před nástupem na mateřskou, slibovala jsem si, že s výukou angličtiny jsem definitivně skončila.  

Uplynulo šest let. Volala kamarádka Jana, že se chce přihlásit na Učitelství pro střední školy, program celoživotního vzdělávání, a ať se přihlásím s ní, že budeme jezdit do Prahy na kafíčka. Na kafíčka jsem teda slyšela. Když pak přišlo na věc a na sekretariátu přišel dotaz, co teda chci vlastně učit, "aha, já nevím". - "No a co teda umíte?" - Polknu a soukám ze sebe, že jsem dřív učila angličtinu, že mám i jazykový diplom, ale že jsem neplánovala v tom pokračovat. Spíš jsem myslela ty humanitní vědy... Sekretářka píše: ANGLIČTINA. "Však tam máte pana doktora Gráfa. Ten se vám bude líbit." Jana mě povzbuzuje. Mě se jen vybavuje to, jak přebíhám z lekce na lekci, ten mazec příprav, to šílené tempo, které provázelo mou lektorskou minulost...

V lednu 2017 začínáme s Janou chodit na didaktiku angličtiny. Hned po první hodině pochopíme, že Tomáš Gráf, který si nás bere pod křídla, patří  k české špičce v tomto oboru.  Každou další hodinou mám pocit, že se mi otevírá úplně nový svět. Představuje nám ESL (English as a Second Language) jako obor, který má tradici dlouhou dvě století. Představuje nám výzkumy z této oblasti, celou plejádu technik, metod. Nutí nás číst nejlepší zahraniční autory. Celý rok nás svým oborem srozumitelně provádí s obrovských nasazením i osobním nadšením. Na konci studia vím, že se k angličtině vrátím. (A pak že se studium dělá jen "pro ten papír".)

V září 2018 po domluvě se svým mužem začínám učit dva kurzy angličtiny v našem vesnickém komunitním centru. Scházejí se mi dvě NAPROSTO DOKONALÉ skupinky. Strašně se na ně každý týden těším. Baví mě pro ně připravovat materiály. Baví mě experimentovat, kombinovat metody, zavádět zajímavá témata.  

Z tohoto impulsu a v této atmosféře také počátkem roku 2019 vzniká zmíněná facebooková skupina Angličtina pro osobní rozvoj. Jde o experiment, ve kterém propojuji výuku angličtiny s tématy, která spadají do oblasti osobního rozvoje. Chci využívat témata, která už třeba někdy zazněla i na tomto blogu a vzbudila diskuzi. Nebo která probíráme s maminkami, když se scházíme v našem komunitním centru. Objeví se tam témata z oblasti time-managementu, stress managementu, work-life balance apod. K jejich rozvíjení využiju metody jako brainstorming, mind-mapping, journaling, role playing, time tracking ad. (Po skoro deseti letech na mateřské jsem pochopila, že toto nejsou témata a techniky pro manažery firem, nýbrž pro každého, kdo si chce v produktivním věku zachovat zdravý rozum.) 

Svým projektem navazuji na proud ve výuce angličtiny, který se prosazuje v posledních dvou desetiletích - a to vyučovat jazyk ne pro jazyk samotný, ale pro komunikaci o tématech, která se člověka nějak osobně dotýkají. Dle výzkumů vyplývá, že to je skutečně ta nejefektivnější forma výuky.

Občas se téma ze zmíněné fb skupiny objeví asi i zde. Hlavně pro to, abych dostala zpětnou vazbu. Nicméně zvu k účasti na projektu Angličtina pro osobní rozvoj/ English for Personal Development s podtitulem 5mins tasks weekly.

Sama jsem zvědavá, kam mě projekt zavede. 

Těším se!
Klára





Jak to vidí otec 4 dětí


Ve Vídni byl čas, tak jsem poprosila svého Luboše, aby mi pro blog zodpověděl tři dotazy. Luboš je strojní inženýr, šéfuje firmě o nějakých sedmi lidech, všechno jsou to mladí kluci. Doma pak jen přecvakne na o něco menší děti v počtu čtyři :) Jaké to pro něj je?

Třeba se budou jeho odpovědi nějakému otci v tomto předvánočním čase hodit.





Jak se ti žije jako otci čtyř malých dětí? Co je na roli čtyřnásobného otce nejtěžší? A co považuješ za nejlepší? 

Žije se mi dobře. Když se mi daří na věci dívat s odstupem, tak bych řekl přímo výborně. Samozřejmě se najdou i chvíle, kdy je těžké být nad věcí a všechno se zdá jaksi černější. I to patří k životu.

Nejtěžší je správně dělit svou pozornost mezi své blízké a svou práci a pokušení která dnes číhají na každém kroku. Jak asi tušíš, právě v tom slově "správně" je zakopaný pes.

Nejlepší na tom všem je, že se člověk nikdy ale opravdu nikdy nenudí. Nudu znám už jen z doslechu. Je skvělé mít doma takový výběr milovaných lidí.


Měl jsi před dětmi nějaké představy o tom, co to znamená být otec? Naplnily se?

Na tohle neumím pořádně odpovědět. Své představy o budoucím otcovství si už neumím vybavit. Dospělý život před dětmi byla v našem životě vlastně jen docela krátká epizoda. A tohle ródeo už trvá skoro deset let. 


Co bys vzkázal matkám, které mají občas všeho plné zuby a nejraději by utekly někam do lesů?

Ono bohužel není kam utíkat. Obávám se, že si své starosti tak nějak vždy stejně bereme s sebou. 
Ale vážně. Myslím, že je dobré si pravidelně připomínat, že většina našich každodenních problémů jsou ve skutečnosti jen malichernosti, které zbytečně přiživujeme. Taky mi pomáhá vzpomenout si na své životní priority. Často se ukáže, že v kontextu našeho života vlastně jdeme správným směrem a že opravdu není kam utíkat.



P.S. Na poslední otázku bych já osobně vzkázala mužům - zařiďte dětem hlídání a vezměte své ženy na tři dny do Vídně. Ještě další půlrok se budou tvářit tak jako já na poslední fotce.