Svoboda a demokracie


Výročím Václava Havla se mi vždy připomene, že za svobodu a demokracii je potřeba bojovat. Důrazně a nebojácně.

Letopisy Narnie

Po devíti měsících jsme s dětmi dočetli celou sérii Letopisů Narnie.

Začali jsme letos v únoru příběhem Lev, čarodejnice a skřín. Zajímalo mě, jestli to děti chytne. Chytlo. Nejvíc osmiletého Viktora, o pokračování ale prosila i šestiletá Anežka. Pustili jsme se tedy do knihy Kůň a jeho chlapec. Ta asi nejvíc bavila mě. Nicméně, i po ní prosily děti o pokračování.
Princ Kaspian se líbil všem a moc, má podle mě ze všech knih největší švih, dobrý příklad dětské dobrodružné literatury.

Poté jsme se odhodlali a vrátili se k přeskočenému prvnímu dílu celé série, knize Čarodějův synovec. Děti tento díl nebavil, je spíš filosoficky laděný, je o počátcích Narnie, dává rámec celým Letopisům. Za sebe musím říct, že od Čarodějova synovce pro mě dostala četba hlubší dimenzi. Vedlo mě to i ke koupi životopisu C.S.Lewise: C.S.Lewis - Ve světě fantasy a evangelia.

Přes léto jsme si dali za úkol přelouskat Plavbu Jitřního poutníka. Nevím, zda to bylo prázdninovými pauzami., ale Jitřní poutník mě i dětem přišel nejrozvleklejší ze všech narnijských knih. Myslela jsem, že už pak ani nebudeme pokračovat. Se začátkem školního roku ale přišla nová motivace. V. také hodně zaujala anotace předposlední knihy Stříbrná židle. Četli jsme ji skoro dva měsíce. Nedokážu přesně říct proč. Igís, který se musel celý rok přizpůsobovat, už protestoval, tak jsme večer sahali častěji po jeho knížkách. Ve Stříbrné židli byl vidět opět vidět posun od dětské dobrodružné četby více k teoretičtějšímu rámci příběhu. Autor zde také trochu přidrsněl. Bylo vidět, že si chystá půdu pro ukončení série.

Poslední knihu Letopisů nazvanou Poslední bitva, jsme dle mého dojmu, přečetli už jen z povinnosti dočíst sérii celou. Viktor se těšil, zajímalo ho, jak Letopisy skončí. A. už jasně řekla, že poslouchat nechce. Četli jsme tedy ne večer před spaním, ale spíš přes den - po škole, před uspáváním apod. To se u nás normálně nestává, čteme výhradně večer před spaním, tak toto byla hezká zkušenost. Posledních pár stran této knihy jsme přečetli se všemi dětmi, aby si zažily pocit ukončenosti. Myslím, že pro děti byl Poslední díl dost nepochopitelný. Pro mě tak napůl. Mám o čem přemítat.

Pro mě osobně byla četba obrovský zážitek a pro V. taky. A. spíš ocenila jednotlivé příběhy. Spíš pak ty svižnější. I. poslouchal jen občas, většinou po chvíli usnul a troufnu si říct, že z četby moc neměl. (Vynahradím mu to.)

Statistika: jedna kapitola Narnie trvá přečíst 20min, každá kniha má cca 15 kapitol, tj.  5 hodin četby. Krát 7, to dělá 35 hodin četby celkem. Dětem jsem předčítala převážně večer před spaním, vždy jednu kapitolu. V našem případě to vydalo na 9 měsíců.


Pokud máte doma dítě 8+, pusťte se do četby. Nebudete litovat.

Jen přemýšlím co číst příští rok. Nějaký tip pro celorodinné předčítání (pro 5, 7, 9, 36)?




Hormony?

Mám takovou zajímavou zkušenost. Po necelých třech letech jsem zase začala poslouchat přes den rádio. Jak jsem ze dne na den přestala na začátku čtvrtého těhotenství, tak jsem teď stejně nenadále začala. Obdobnou zkušenost mám se vztahem k úklidu. Ze dne na den se mi zachtělo převrátit celý dům naruby a dát všemu řád. Naposledy jsem měla takový záchěv také před Vánocemi, ale před předpředloňskými. Říkám si, že v tom je zvláštní pravidelnost, tedy jestli to nemá něco společného s hladinami hormonů po porodu či po kojení (nekojím přesně rok).

Zdá se mi to, nebo v tom taková pravidelnost může být? Máte obdobnou zkušenost?




Pomůcka

Zdá se, že funguje.



P.S. Děkuji za komentáře k minulému příspěvku. Je dobré si vzájemně potvrdit, že žena nemusí být superžena, aby kolem se šířila radost.

Co neděláme (protože to nezvládáme) II

Podobný příspěvek jsem psala před dvěma lety a je to stále nejčtenější post na mém blogu. Překládám si to tak, že lidé potřebují sem tam slyšet, že je ok něco nedělat.

Takže tento příspěvek je zároveň tak trochu update toho předchozího a tak trochu předadventní úklid v duši.

Dětem je aktuálně 8, 7, 4 a 2

1.Děti stále nelyžují a to mě stále trochu trápí, protože je to v dnešní době už určitý standard a na lyžácích budou v nevýhodě.

2. Nehrají na hudební nástroj, to mi je ale aktuálně šumák. S dědou a babičkou sem tam zpívají při kytaře, tak nějaké povědomí o existenci nereprodukované hudby mají.

3. Platí stále i to, že hodně popojíždíme autem. Štve mě to pořád stejně, ale časem to prolomíme, cítím to v kostech.

4. Nemůžu dětem dopřát dělat v klidu a tichu domácí úkoly či logopedii. To bude náš chléb ještě dlouhé roky. Na druhou stranu to beru, jak to je. Děti se učí pracovat v konkrétních časových úsecích. Snad to někdy pocítí jako svou výhodu.

5. Děti chodí na minimum kroužků a bude to tak i do budoucna ( jeden až dva + náboženství). Na víc si netroufnu (s ohledem na taxikaření, důslednost apod.). Někdy mi to přijde jako výhoda, jindy ne.

6. Na manželské rande chodíme zřídka. V příštím roce je potřeba na tom zapracovat. :)

7. Byť jsem učitelka angličtiny, své děti aj neučím. Občas mě to mrzí, protože jsou to neuvěřitelný houby. Zatím jsem ale nenašla systém, který by vyhovoval našemu rodinnému naturelu. A hlavně ostatních úkolů je tolik, že není ani energie. Peníze za výuku angličtiny někým jiným platit odmítám.

8. Nedělám sport, ergo mám hodně špatnou kondičku. Kvůli zádům posiluji denně spodní břicho. Ale jakmile si chtěj kluci zakopat, připadám si jak devadesátiletá verze sebe samé. Štve mě to děsně. V novém roce s tím musím něco udělat.

9. S dětmi hrajeme minimálně stolní hry. 90% času na to není klid. 10% času není energie.

10. Nešiju, nežehlím, neutírám nádobí, nevrhám se bezhlavě do nových projektů, nevařím komplikovaná jídla, která vyžadují dlouhou přípravu. Na 90% nabídek, pozvánek, akcí, spolupráce říkám NE. Zásadně si hlídám své hranice. (Poučena uplynulým rokem.) 

Co vy? Co neděláte? 













Pro radu

Sem tam bych si zašla pro radu, k někomu, kdo řeší stejný počet dětí jako já.

Občas koukám na videa nicci Lynn (Afarmhouseful), která má 8 dětí, sdílí různé typy na zapojení dětí do domácnosti (bydlí na americkém středozápadě, fandí vlastnictví střelných zbraní). Někdy na videa Jordan Page (Fun, Cheap or Free), která má 6 dětí a specializuje se na organizaci domácích peněz (bydlí v Utahu a jsou to mormoni).

Bylo by fajn, kdyby podobné typy rozjela česká či moravská rodina. To bych američankám dala košem.

Občas píše Verunka (Nicenka, 7dětí, pokud se nepletu). Dobré rady jsem dostala i v programu Marketing Svobodová (4děti +podnikání,  bydlí na samotě na Moravských Kopanicích, najděte si).

Ještě někdo?