Začátek roku


Po delší pauze jsem byla běhat a zjistila, jak strašně blbou mám zase kondičku. Pod stromečkem samé běžecké a sportovní vybavení. Asi na sobě budu muset zapracovat.

Stejně jako loni chodíme bruslit, akorát ne na rybníček, ale na umělé kluziště nebo na zimák. Obojí beru. Na zimáku jsou dobře vybavení i na mrňata, která začínají. Předloni se tam učil Viktor, loni Anéž, letos trénujeme Igíse. Ťapkat po ledě začal hned první den. Ťapkání jsem dětem vždycky ještě dokázala vysvětlit, bruslení už ne, na to si museli přijít sami.

S jedním z mých dětí už se rok pereme s logopedií. Logopedka říkala, ať ještě vydržíme. Jsem naštvaná na sebe, že moje didaktické schopnosti nedostačují na to, abych dítě naučila správně říkat pár písmenek.

Pozvolna zajíždíme novou stavebnici. Je založená na jednoduchém principu spojování obyčejných brček na pití. Strawbees baví děti i babičku a Luboš uvažuje, že stavebnici koupí i do práce.

S Lubošem jsme si druhý den roku sedli a rozplánovali si celý rok. Kupodivu lze se školními a školkovými dětmi už dost očekávat. Až do prosince mám naše měsíce, týdny i dny poměrně jasně naplánované. Zní to hrozně, ale aspoň pak dobře vím, jaké další aktivity jsou realistické a jaké už ne.

Podobně chci letos zamakat na plánování domácího rozpočtu.

Tak takový je náš začátek roku.







Čas na to nejdůležitější











Moc se vždycky těším na vánoční prázdniny. To nekonečno rodinného času, to slavení, to všechno vánoční.  Mám pocit, že jsem za tu dobu nabrala nejmíň pět kilo a zítra plánuju jít minimálně polovinu z toho vybruslit. Venku je šílená (typická zimní polabská) inverze, sníh nemáme, ani cukroví už nemáme (ehm), ale máme bruslák, máme taky dvě nové stavebnice a hlavně máme čas na to (a ty) nejdůležitější. Zítra při mši jdeme obnovovat manželské sliby. Neznám hezčí čas roku.

Narodil se Kristus Pán. 

#PF 2018


Krásné a požehnané vánoční svátky a jen to dobré v roce 2018 přejí

L+K+V+A+I+J



Jak využít advent


Uveřejňuji svoji mini přednášku, která zazněla při setkání maminek s dětmi u nás v komunitním centru. Zazněla začátkem prosince a byla na téma:




Jak využít advent

Já bych začala svoje krátké povídání tím, že existují dva druhy času. Čas všední, každodenní a čas sváteční. Rozdělují to tak všechny kultury na světě. Ten obyčejný, všední čas, ten převažuje, naplňuje mnoho hodin našeho dne, mnoho dní našeho roku, mnoho let našeho života. Ten sváteční čas fakticky počítáme na minuty, hodiny, dny.

Všední čas je složen ze stereotypních činností. Běžný den tento stereotyp vyžaduje. Není možné to dělat pokaždé jinak. Je potřeba vstát, nasnídat se, obléci se apod. Ten stereotyp nám dává jistotu. Na druhou stranu začne ale po čase být ubíjející. Především na mateřské. K tomu trocha poezie:


Olga Škochová Bláhová

Litanie

vytřídit

dát do pračky

nasypat prášek

počkat až se vypere

vyndat z pračky

odnést do pokoje

přistavit židli

položit koš

rozložit sušák

rozvěsit

-

sundat

složit

uklidit

skládání prádla -

to je moje litanie

(odposlechnuto z rozhlasového dokumentu  Haiku kojící matky)


Nevýhoda stereotypu je, že člověku  začne po čase ze stereotypu hrabat, potřebuje z něj vypadnout. Ideálně dosti pravidelně. Proto mají všechny myslitelné kultury světa v současnosti i historii dvojí dělení čas na čas všední a čas sváteční. Teď k tomu svátečnímu. Kdo z vás považuje za svátek advent?
Advent pochází z latinského slova adventus, to znamená příchod, je to období čtyř neděl před vánočními svátky. Je to doba radostného očekávání. Těšíme se na štědrodenní zvyky, na štědrovečerní večeři, na dárky, na to jak našim blízkým uděláme radost. V křesťanské tradici je to doba očekávání narození Ježíše Krista, který přišel na svět jako chudé dítě v chlévě v Betlémě. Ať tak nebo tak, advent je napříč kulturami vnímán jako doba příprav na Vánoce, největší svátek západní civilizace.  Vedle toho je taky vnímán jako doba zklidnění. Jak si to vyložit dnes?

Současná doba má tu výhodu, že poskytuje mnoho prostředků, technologií k efektivnější práci. Třeba mobil, nebo auto, počítač, to všechno jsou dobří sluhové. Mohou se ale stát zlími pány. A to v případě, že nás oberou o ten čas, který by měl sloužit jako sváteční.

V tomhle je dobře, že přicházejí děti, s nimiž je rytmus práce a odpočinku třeba dost významně přehodnotit. Děti od přírody totiž potřebují, vyžadují to pravidelné střídání času všedního a svátečního. Vyžadují aby po nějaké práci nastal čas pomazlení, pohrání, čas společně prožívané radosti. Ta společně prožívaná radost je pro ně sváteční čas. Ne dárky, ne pohádky, ne cukroví, ale to že to to mohou prožívat s námi. Že si sedneme a společně koukáme na pohádku, že společně pečeme cukroví, že se společně radujeme z dárků. Psychologie to definuje jako potřebu být přijímán a ta se netýká pouze dětí, ale i dospělých.

Být přijímán, moci být sám sebou. Zjistila jsem, že mi to jde u kafe, ale i třeba s dětma, když se nechám strhnout nějakou hrou.  Přiznávám bez mučení, že hry na prodavačku nebo restauraci mě už po těch letech ani trochu nebaví. Ale opětovně jsem našla zalíbení ve hře na schovávanou, taky ráda stavím lego nebo si k nim jen tak lehnu na zem a nechám je po sobě lézt. Netřeba velkého úsilí k tomu, abychom začali slavit. Řekla bych, že nejtěžší na tom je ten krok, kdy se musím nechat vytrhnout z práce.

Tak abych tu už moc dlouho nepovídala, a mohly jste povídat vy, shrnu to: existují dva druhy času, čas všední a sváteční, čas všední tvoří většinu našich dní, našeho života, čas sváteční naopak není tak úplně samozřejmý a musí se o něj taky trochu bojovat. Zejména pak chceme-li ho zařadit do našich dní jako jejich součást. Takový sváteční čas zařazený do běžného dne může vypadat různě – může to být chvíle zastavení a rozjímání u kávy či čaje, může to být ponoření se do hry s dětmi, čtení s dětmi, zpívání, cokoli co v nás nějak rezonuje, co v nás vyvolává pocit, že teď jsme naplno přijímáni, naplno člověkem, nejen nějakou rolí. Často tento pocit vzniká až po nějaké chvíli. Nejtěžší je asi to nechat se vytrhnout ze své zaručeně nepřerušitelné veledůležité práce. Co advent? Advent je historicky I z hlediska ročního rytmu, časem zklidnění. V naší době zaměřené na výkon si toto zklidnění ale musíme uhlídat. Musíme ho aktivně vyhledávat. Připravujeme se na největší svátek roku, to je šance, která nastává jen jednou ročně. Advent je tedy především příležitost. Sám o sobě má nádech času slavnostního. Jen je potřeba ty chvíle vyhmatat. To samé pak samozřejmě platí o vánočních svátcích. Hledat si svoje sváteční chvíle v čas, který se víc než kterýkoli jiný čas roku nabízí jako sváteční.

Advent a Vánoce poskytují PŘÍLEŽITOST pro intenzivnější vnímání času jako veličiny, která není určena výhradně k práci, ale i k chvílím, z nichž můžeme skutečně čerpat. 




Pavel Fischer - prezident 2018





Volím Pavla Fischera. Zde jsou moje proč:

1) Když jsem se připravovala u Salvátora na křest, jedna přednáška mi utkvěla v hlavě víc než ostatní. Myslím, že přednášeli zrovna v tandemu Tomáš Halík a Marek Vácha. Byla v ní zmínka o rodině, které se narodilo postižené dítě. Ale ta rodina se z toho nezhroutila, ale dokázala danou situaci zúročit ve svůj prospěch. V té době měla daná rodina k postiženému chlapci ještě další tři děti. Ty tři děti stejně jako rodiče pracovali v péči o nejstaršího chlapce jako tým. Byli semknuti. Dokázali v tom vidět smysl. Dlouho jsem si toto zúročení nešťastné situace ve smysluplný životní obsah připomínala. Tím příběhem se mi definoval pojem křesťanské víry.

2) Za nějakou dobu jsem úplnou náhodou shlédla dokument o českém velvyslanci v Paříži. Jistý Pavel Fischer, velký sympaťák. V hlavě mi utkvěla také jeho žena. Vyprávěla s takovým klidem a samozřejmostí o své roli matky postiženého chlapce a tří dalších dětí. Jejím vnitřním pokojem se mi definoval pojem křesťanské matky.

Cesty víry: Pavel Fischer velvyslanec ve Francii


3) Na podzim jsem se dozvěděla, že náš bývalý velvyslanec ve Francii Pavel Fischer zvažuje kandidaturu na prezidenta. Přečetla jsem si také, že nejstarší syn Pavla a Kláry Fischerových před třemi lety zemřel. Shlédla jsem několik reportáží a rozhovorů s jedním či druhým z manželů. Lidé tak kovaní životem a přitom tak sympatičtí, tak vnitřně klidní, tak kultivovaní. V manželském páru Fischerových se mi definuje role prezidentského páru, jaký by naše země aktuálně nutně potřebovala.

https://www.facebook.com/PavelFischerOfficial/videos/1971626359759571/

https://www.pavelfischer.cz/927-klara-fischerova-prisel-tim-vaclav-havel/

https://www.pavelfischer.cz/2620-blesk-zeny-rozhovor-klarou-fischerovou/


Adventní naděje

Rozbil se nám špunt ve vaně, takže voda neodtíká a v té vodě navíc plavou vlasy. Taky jsou tu hromady prádla, napůl funkční vysavač a spousta dalších prací a nenaplněných potřeb.

Včera jsem četla zamyšlení, jak nebýt k uzoufání ubit všedností. Dost mi to sedlo do nálady. Návod se tváří celkem střízlivě: urči si na práci konkrétní časový úsek a v něm pracuj efektivněji než obvykle, zbytek času skutečně, na sto procent odpočívej.

Chtěla jsem začít včera večer, pak se to ale zvrhlo. Vykašlala jsem se na vanu, na prádlo, na binec a do půlnoci vyráběla adventní kalendář. Úkoly na každý den, zvlášť pro rodiče a děti. Většinou ve stylu děti makaj, rodiče si hrajou. Když jsem byla u 24.prosince, bylo mi líto, že to už končí a protáhla jsem to až do 6.ledna. Takže adventní a vánoční kalendář v jednom.

Dneska rozsvěcíme na návsi stromek, tak z modelu jasně vymezeného rozdělení práce a odpočinku asi opět sejde. Ale mám naději, v pravdě adventní, že se k tomu dopracuju. Že si ten vnitřní klid zase z prachu vydobudu.

Požehnaný advent vám všem!

Návod na hračku z dětské kresby

...jestli se to tak dá nazvat: Nechat dítě nakreslit obrázek, obstřihnout s dvou centimetrovou rezervou na švy, překreslit na látku jednou tak a jednou opačně, vystřihnout, sešít, vyplnit čímkoli měkoučkým pratelným, nechat dítě namalovat obličej. Anežčin medvídek je zhotovený z mé oblíbené manžestrové sukně, kterou jsem donosila do roztrhání. Šila ho Anežka z babičkou.
Další kousek sukně jsem využila k výměně pasu u jiné sukně, která už mi byla v pase úzká.
Pokroky v šití: po třičtvrtě roce jsme konečně s babičkou identifikovaly, proč se mi tak často trhá nit. Moc tahám za látku při průjezdu patkou (je to patka, že jo). Začátky, no...