21/3/2013




Už nějakou dobu řeším vztah našich dětí k hračkám. Dost se nám to vymklo s půlročním bydlícím provizoriem a úplný chaos nastal po Vánocích. Když se chaos vystupňoval na neúnosnou míru, na pár dní jsem všechny hračky odnesla na půdu. Pak jsem si ale nechala poradit od Terky (díky, Terez!), zkušené to maminy, a zařídila každému z dětí takovouto vlastní skříňku. Základem je systém - vše má své místo, vše je dobře vidět. Dále - hraček je málo, jen ty, které dotyčného aktuálně nejvíc zajímají nebo někam dál posouvají. Pravidla jsou - slovy Terezky - " každá činnost má začátek a konec. Vezmu věc, pracuji s ní, vrátím na své místo". Musím říct, že obě děti ihned pochopily, co se po nich chce. Vikuš má ke skříňce neomezený přístup. Často jde, něco si vezme ke stolu, pohraje si, pak to sklidí a zase odnese na své místo. Anežka se toto zatím učí, tak má ke skříňce přístup, jen když si něco vytahuje a pak když to vrací zpátky. Takový systém máme asi týden. Myslela jsem, že po pár dnech budu muset hračky obměňovat, protože děcka přestanou bavit. Ale opak je pravdou. Vikuš začal dokonce "vařit" se svým dřevěným ovocem, určeným primárně pouze ke krájení. Anežka zase začala pečovat o plyšového krtka - češe ho, čistí mu zuby, dává ho spát, stejně jako v knížce Krtkův den. Takže ještě jednou díky do Slovinska! Jsem hrozně zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál. Budu informovat.

Žádné komentáře:

Okomentovat