8/10/2013




Zjistit kolikátého dnes je, mi teď dalo docela zabrat. Když jsem byla jenom doma s dětma, stávalo se mi to dost často. Teď když chodí Vikis do školky, podstatně se změnil i můj režim a společenská situace. Museli jsme pořídit druhé auto, podstatně víc telefonuju, o dost víc pokecám s holkama z vesnice. Do nové role jsem se vžila celkem rychle a úspěšně, po těch skoro 4 letech už to bylo potřeba. Ovšem o to víc si užívám dny jako je ten dnešní, kdy mám doma obě děti, protože se do školky z důvodů rýmičkových nejde. To nemusím řešit ani auto, ani den v týdnu, řeším jen počasí a zhruba čas kvůli obědu. Vikis je teď díky školce taky o něco samostatnější a hlavně vynalézavější ve společenských hrách, do kterých zapojuje nejen mně, ale i sestru. Vevnitř společně s Anežkou vaří a krmí plyšáky, venku si vyrábějí maltu a zdí. Přesně jako jejich máma s tátou. Cítím, že začínáme sklízet plody naší čtyřleté, neviditelné a mravenčí práce. Je to moc prima! 

Žádné komentáře:

Okomentovat