26/9/2013




Našla jsem v garáži dlouho hledaný (cca rok) barevný papíry a z tý radosti děti nepřestávám zahlcovat papírovíma aktivitama. Největší popularitu sklidilo rybaření. Viděla jsem to na jednom dětském dni a dlouho jsem se na to chystala, ale nebyl materiál. Je to obyčejný provázek na klacku, do látky zamotaný magnet a papírový ryby s kancelářskou sponkou v puse. Anežka u toho vydrží půl hoďky a víc. Pro Viktorka je to už trochu jednoduchý. Ten si ale zase umí vymyslet náhradní aktivity sám, jak je naboostovaný ze školky. Třeba pečení ryb, který mu Anežka ulovila. Nebo malování lepidlem.

Školka do který Vikis chodí je naprosto klasická vesnická, ale nepřestává mě překvapovat variabilitou výtvarných aktivit. Myslím, že když nerozmalují Viktorka oni, tak už nikdo.

Ještě že ho baví aspoň to pečení. :) Recept na heavenly kokosové muffiny zde.

22/9/2013


Dnes jsme tu měli moc milou návštěvu z Práglu. Jenže já prostě nějak neumím fotit, když tu někdo je. Radši si užívám návštěvy a navíc se trochu ostýchám mířit někomu foťákem do obličeje. Navíc, když jsem se s tím novým ještě pořádně nenaučila. Tak pak fotím, když jsem sama jen s dětmi, nebo jen jedním, když se nikdo nedívá, co mi zrovna přijde do výhledu. Můj dnešní výhled.

21/9/2013





Byli jsme houbařit. Asi poprvé v listnatém lese. Moc hub nebylo, ale za to samé zdravé hřiby. A taky slepíši a prostě ten les a podzim. A spousta lidí, s kterýma jsme si koukali pod nohy, na to nejsme od nás moc zvyklí. Ale stejně to bylo fajn, tak pojedem brzy znova.

20/9/2013





Včera jsem úplnou náhodou narazila na jeřabiny, tak jsem zapřáhla děcka, aby mi vyrobily korálky. Viktorkovi to pěkně šlo. Mám tu barvu moc ráda. Taková podzimní.

Po včerejší podzimní úrodě, dnešním podzimním tvoření a především čtení podzimně laděné knížky od Radka Malého František z kaštanu, Anežka ze slunečnic si začínám v tom podzimním období připadat nějak dobře.

19/9/2013


Naše podzimní úroda. Na zahrádce už zbyla jen kukuřice (popcornová), která pomalu dozrává a pár řádků brambor. Jinak je sklizeno. Dýní bylo nakonec málo, ale polívky z nich stojí za to. Brambory jsou super. Práce s nima nebyla a živí nás slušně. Rajčata naopak oplakávám. Jedna půlka nedozrála, druhá shnila. Dost lidí mě ale chlácholí, že byl prostě špatný rok, tak si ten neúspěch snažím nebrat moc osobně a chystám se na čalamádu ze zelených rajčat (recept třeba zde). Zahrada teď bude chvíli v klidu a někdy v říjnu/listopadu dostane péči, jakou si zaslouží (po čtyřech letech našeho "plundrování"). Ideálně nějaký vepříky, aby ji pořádně rozdupaly a obrátily vzhůru nohama, ale spíš to vypadá na obyč kultivátor. Rozhodně jí máme co vracet! 

14/9/2013


O víkendu jsme si s Lubošem zajeli oslavit naše výročí svatby do Deštného v Orlických horách. Děti jsme nechali (poprvé) samotné u babičky a dědy. Ani trochu si nestěžovaly. A my také ne. Počasí nejdřív vypadalo všelijak. Ale nakonec jsme zvládli i menší výstup na kopec nad Deštným. Taky jsem nabyla přesvědčení, že moje (až moc) obecná čeština, za kterou se jak na Moravě, tak v Praze stydím, je pravděpodobně východočeská regionální záležitost, na níž jsou v Orlických horách lidi hrdí. Je fajn jezdit na dovolenou tam, kde se cítím nejvíc doma. Tak možná příště zase sem.

13/9/2013


Viktorek začal před dvěma týdny chodit do školky. Zatím to zvládá úplně skvěle, nad naše očekávání. Trochu jsem se bála, co na to Anežka, která je zvyklá na zábavu zrostředkovávanou starším bratrem. Ale taky to zvládá skvěle. Pomáhá mi s úklidem. Nejradši ze všeho vytírá podlahu houbičkou na nádobí. :) Učí se hrát si sama. Začala dokonce malovat vodovkama. Obě děti máme prostě hrozně šikovné. :)

12/9/2013


Dnes slavíme s Lubošem 4 roky v manželství. Koukám na fotky a žasnu nad tím, kolik lidí nás přišlo v náš velký den podpořit. Ta podpora je v manželství a rodičovství fakt důležitá, tak mi dělá velkou radost vidět, kolik lidí za námi v ten den stálo a stále stojí. Díky za to!

(Fotku jsem si vypůjčila od sestřenice Lucky, protože tak nějak vystihuje vše. :) )