Poddat se tomu. / Surrender.


Tak jsem dopsala svou školní práci. Teda ne že by v tuhle chvíli byla k odevzání, ještě jí chybí plno "technických" detailů, ale obsahově - tím, co jsem chtěla, aby bylo řečeno - je hotová. Kupodivu se mi nijak zvlášť neulevilo hned, ale pomalu to začíná přicházet. Už zase docela normálně spím, nejsem tak napružená, o něco víc mi chutná jídlo (a sladké :) apod.

Psala jsem ve své práci o tom, že člověk musí umět přijmout riziko, aby mohl vystoupit z dialogu s druhým člověkem obohacený a obnovený, "mladý". Teď - když už se u nás doma zase netočí všechno jen kolem mě a mé práce - se to znovu učím. Ono je totiž těm dětem dost jedno, jestli se matce momentálně intelektuálně něco daří. Oni mě potřebují teď a tady, soustředěnou a plně přítomnou na ten jejich okamžik.

Tak se znovu učím přijímat na sebe to riziko, že třeba během dne nezažiju výšiny naplněného ega, že den vůbec nemusí plynout dle mých představ, že nemůžu mít vše pod kontrolou. Být tu plně pro přítomný okamžik s těmi, kteří mě potřebují nejvíc, ať se v něm skrývá jakékoli riziko. Poddat se tomu - porodu, šestinedělí, novému životu v pěti. Surrender. Surrender. Může být vůbec něco víc?!


Žádné komentáře:

Okomentovat