Z porodnice



Chystám se rozepsat se o svém porodu víc ve svém třetím příběhu pro Ivanu (o porodu Viktorka a Anežky už jsem psala někdy na podzim). Hlavně abych podpořila její úsilí o lepší porodnictví u nás a zároveň zhodnotila jeho plody.

Tentokrát tady na tom místě jen krátce.

Porod Igíse, ač třetí, byl můj vůbec nejdelší a taky nejbolestivější. Ale současně nejintenzivnější. Řídila jsem si ho naprosto sama. Porodní asistentku jsem si našla a se svým přístupem jí seznámila dlouho dopředu. Nikomu jinému jsem po nočním příjezdu do porodnice nic nevysvětlovala, ona byla tím prostředníkem. Celou dobu jen seděla nebo postávala opodál a prostě mě (s oporou mého muže) nechávala rodit. Sem tam odešla říct doktorce, že jí nepotřebuju. Igíse chytala do rukou taky jen ona. Kéž by něco takovýho bylo braný jako součást normální péče dostupný pro každýho a ne jako draze připlacený nadstandard! :)

Když se Igís narodil, personál na nás neměl čas, protože prej úplněk. Nic lepšího se nám nemohlo stát. Víc než čtyři hodiny nikdo nic nechtěl. Ani měřit, ani vážit, koupat, mimčo někam nosit, zkoumat atd. V poledne mi donesli oběd přímo na porodní křeslo. Když jsem se šla mezitím sprchovat, Igíse podržel Luboš. A pak že to nejde!

Na obhajobu zvolené mělnické porodnice ale musím říct, že se za poslední dva roky (kdy tu přišla na svět Anežka) hodně vylepšila. Ani předtím jsem si nestěžovala, ale tentokrát jsem byla fakt příjemně překvapená. Nic ohledně miminka nebyl problém. Chcete si ho sami prvně vykoupat? Není problém. Neseschnul pupečník? Pustíme vás domů s pahýlem. (Doma odpadl druhý den.) Oproti prvnímu porodu v r.2010 (v dnes už naštěstí zavřené porodnici) úplné sci-fi. Opakuji - a pak že to nejde!

Snad brzy nastane doba, kdy rodiče budou mít hlavní slovo nejen ohledně způsobu narození svého dítěte, ale i ohledně místa porodu. Snad ale už teď české porodnictví prochází procesem proměny. Posílám své velké díky všem těm, kteří se o to zasazují!

Žádné komentáře:

Okomentovat