O šestinedělí









Minulý týden dovršil Igís šest neděl a já zdárně odkroutila své třetí šestinedělí. Ač třetí, nebylo o nic snazší než předchozí dvě. Chabá tělesná kondice, emoce jako na houpačce, společné sžívání, starší děti, co musí přijmout nové role v rodině atd. To všechno dělá šestinedělí velmi citlivým obdobím. To moje bylo okořeněné ještě tím, že jsem dokončovala dizertaci (kterou jsem minulou středu bohudíky odevzdala). Ovšem současně se mi tentokrát dostalo tolik péče a pozornosti, že jsem si připadala jakoby mě tím obdobím někdo snad přenášel. Kamarádky nosily a vozily polévky a dokonce děkovaly za příležtost vařit pro šestinedělku (už se těším, až to budu moct oplatit). Maminky vařily ve velkém do mrazáku, takže jsem za celou dobu skoro nestála u plotny. Dětem se dostalo nadstandardního babičkovského opečovávání, aby se necítily odstrčené a já abych měla chvíli. A taky jsem dostala kytičku od kamarádčiných dětí. 

Pokud potřebuje žena péči ostatních, pak právě v šestinedělí a každý takový akt je pak aktem božím. Aspoň tak jsem to tentokrát intenzivně vnímala. A taky se tím učila. Abych i já byla schopna takových aktů, až je někdo z mého okolí bude potřebovat ve svém citlivém období. 

Takže ač jsem letošní postní období (které připadlo přesně na období mého šestinedělí) neprožila tak duchovně, jak jsem si naplánovala, vlastně duchovní bylo. A dokonce víc než bych kdy dokázala sama naplánovat. Takže za to děkuji!

2 komentáře:

  1. Klári, ty jsi neuvěřitelná! Gratuluju k dopsání k šesti týdnům....Myslím na vás. Opatrujte se. J.

    OdpovědětVymazat