Na Švýcárně











Pobýt přes noc na Švýcárně jsem toužila od chvíle, kdy jsme ji "objevili" před pěti lety na naší svatební cestě. Dostal mě její alpský vzhled, hodiny, na nichž čas plyne obráceně i borůvkové knedlíky. Splnilo se mi plně tento víkend. Starší děti jsme nechaly v Bernarticích, s sebou jen Igíse. Povolenku k výjezdu jsme dostali až na Švýcárnu, takže (ačkoli bylo trochu divný brázdit přírodní rezervaci autem) jsme nemuseli Igíse vláčet dlouhý dálky a už jsme si chodili jen po kopcích a po loukách. Přechod dáme až budou děcka větší, tak i s nima.Už se těším. Tohle ale byla s ohledem na čtyřměsíční mimino naprostá paráda. V noci teda blbě spal, pak ty papundeklový stěny a borůvkový knedlíky z polotovaru. Ovšem to jsou detaily. Ten pocit, pocit toho místa, prostě dokonalý. Brzy zase do hor!

Žádné komentáře:

Okomentovat