Náročné a úžasné








Hrozně jsem tyhle prázdiny chtěla vzít děti někam úplně pryč od ruchu města, ale i ruchu médií a rovněž různě nekoncentrovaných, rozhrkaných rodičů. Původní plán byl tři matky a hromada dětí upostřed přírody v česko-polském pohraničí. To se bohužel nepovedlo. Tak jsme nakonec uskutečnili plán náhradní, zpunktovaný trochu ad hoc. Jedna matka, tři děti (a na noc taky jedna babička) v chatce nedaleko rodného města. Musím říct, že tak náročný týden jsem možná za dobu svého rodičování asi nezažila. Dvacetičtyřhodinová péče, pozornost, zodpovědost (ačkoli v noci sdílená s mou mamkou), chvílema jsem myslela, že to moje tělo nemůže vydržet. Nicméně, vší zátěži navzdory jsem alespoň já (ale doufám, že děti taky) zažívala hluboký vnitřní klid. Žádná televize, počítač, žádné zprávy, zbytečné řeči. Každý večer jsem četla pohádku od Boženy Němcové v původním znění (k nalezení zde), každý večer jsme se spolu modlili. Vyprávěla jsem jim o Maxi Švabinském, o rozhlednách, o lese, ostružinách, horském putování, vodnících, pokladech, zázračných studánkách. Všechno poslouchaly, doslova hltaly. Doma bysme se k takovým tématům ani nedostali.

Tak jsem vděčná i za tyto trochu nahodilé prázdniny, náročné, ale smysluplné a dá-li se to tak říci také duchovní. A příští rok doufám už nás bude víc matek a o hodně víc dětí, abysme to všechno úžasné (i náročné) mohli spolu sdílet.

P.S. Trpění, utrpení (řec. pathos) bylo ve starém Řecku považováno pouze za odvrácenou stranu či dokonce bytostný základ pro údiv, úžas (užasnout, "úžasné", řec. thauma), že se věci mají, jak se mají. Trpění jako bytosný základ pro počátek hlubokého filosofického tázání. Wau! :)

1 komentář: