Pracuju


Začala jsem pracovat. Na maličký úvazek přednáším dějiny filosofie na jedné soukromé vysoké škole.

Přednáším málo, ale přípravy si dělám poctivé. Přičemž jsem zjistila následující:

1) se třemi malými dětmi není člověk doma nikdy úplně sám/ v tichu/ nerušen
2) multi-tasking funguje, jen když je člověk schopen a ochoten na chvíli úplně pominout vzniklý chaos
3) práce mimo domov je adrenalin, ale ne stresor

Poslední bod je prý psychologicky prověřen. Pro matky na mateřský prý bývá mnohem větším stresorem každodennost domácnosti, práce mimo domov spadá spíš do kategorie osobních radostí. 

Mám pocit, že pro tuto teorii jsem ukázkovým příkladem. Mnohem víc mě ubijí každodenní logistika domácnosti: koho kam na kolikátou dopravit, co kdy dát vařit/ vyprat, jak si naplánovat hraní s dětmi, aby na každého zbylo trochu času. Do toho sledovat díry na tepláčkách, hladový bříška, dbát na to, aby každý měl něco čistýho na sebe, aby nestrádal citově. Těch tisíc malých věcí, které se musí udělat, aby všechno nějak klaplo a člověk mohl večer odpadnout upokojen, že to někam spěje. 

Přípravy a přednášky mě naproti tomu ubezpečují, že tohle není můj jediný mód existence, že tohle status quo je prostě jen status quo. Dočasný stav věcí, který skutečně někam spěje. A vedle toho, že jsem já jako já, tedy nikoli jen já jako matka a hospodyňka. Jakkoli si především té první role vážím, zároveň chci mít možnost umět ji prožívat v širším kontextu. Nejdřív radostná já, pak teprve matka. 

Takže pracuju a užívám si to. Vydávám svou energii mimo domov a současně se tak ocitám doma víc ukotvená (chaosu nedbaje). A velebím všem, kdo toto ženám-matkám umožňují! 




Žádné komentáře:

Okomentovat