Duchovní






Nemám žádné aktuální fotky, neb jsem foťák zapomněla na návštěvě ve východních Čechách. Tak vkládám aspoň (vypůjčené) fotky ze svatomartinské mše, kterou jsme u nás organizovali před měsícem.

Duchovně se snažím prožívat i advent, ale pořád mě něco hází zpět k všednodenním problémům. Zranění kotníku, které je už z půlky října, se pořád ozývá. Takže nemůžu chodit cvičit, což je všeobecně můj velký zdroj radosti. K tomu strašně špatně spím, protože Igísovi rostou zuby a budí se snad stokrát za noc. Ani jsem se ještě nedostala na adventní mši, a to už je skoro půlka prosince pryč.

Ale nejen negativa provází náš prosinec. To pozitivní (velmi pozitivní) je, že se blíží dokončení našich dvou ložnic. V podstatě stačí nějaké malé dodělávky podlahy a nastěhovat nábytek. To je velká radost. S Lubošem jsme na tom spolu hodně zamakali. Poslední tři týdny jsme hrdinně brousili (podlahy, dveře, parapety...), znovu brousili, natírali, lakovali a vše dokola - s třemi skřítečky vydatně pomáhajícími. Chcem se nastěhovat už příští týden. Bude to všechno strašně nové, nejen pro děti. Celou dobu, co s Lubošem spolu někde bydlíme, jsme sdíleli max. dvě místnosti. Teď to budou čtyři! A konečně nám vznikne pokoj pro hosty, aby návštěvy nemuseli bivakovat v kuchyni.

Těšíme se, těšíme. Materiálně jde všechno, jak má. Duchovně je třeba na tom zapracovat.

Krásný advent všem!

Žádné komentáře:

Okomentovat