Nástěnka





Docela jsem si oblíbila tu naši nástěnku. Obě děti se rozmalovaly a já zas rozepsala. Tak je na ní teď poměrně plno. Naproti by měl viset Jackson Pollock. Myslím, že se k sobě budou hodit. :)

Na Starém městě v sobotu ráno








Není nad to muset v sobotu dopoledne do Klementina. Příště musím vyfotit i tu barokní kliku na dveřích do studovny i ty epesní stolečky s lampičkama. Paráda ten studentskej život! :)

Co mě (ne)dojímá

Foto: Klaas van Exter


Těhotenství se asi fakt překulilo do poslední fáze. Nechutná mi sladký. Zpráva že Kvitová skončila v pvním kole nějakýho turnaje (ani pořádně nevím jakýho) mi vehnala slzy do očí. Naopak pochvalný řeči o filmu Wolf of the Wall Street, kterej jsme zrovna včera shlídli, mi přijdou úplně mimo a vůbec mě nedojímá, že L.d.C. za svou roli "vlka" dostal Zlatý glóbus. Ech, uch, ach! Jsem to vůbec já?!

P.S. Nejvíc mě ale dojímá tato fotka. Děti mámu rádi vidí, když na chvíli někam odběhne. I když mě jinak vidí prakticky pořád. Love! ♥


Bříško




Skoro nikdy nikdo nefotí mně, tak musím sama, chci-li mít z tohoto těhotenství alespoň jednu fotku s bříškem. Dnes vysvitlo slunce, tak jsem vyrazila trochu načerpat na zahradu a při té příležitosti něco vyblejskla - 33tt.

Týden zatím probíhal doslova s "rytmem v patách". Měli jsem rozbité auto, tak jsem dva dny nedělala téměř nic jiného než ťapala s dětmi do školky/ze školky. To znamená denně něco přes kilometr krát čtyři (což je třeba vynásobit ještě jedním ne moc chodícím/nerado se vozícím dítětem). Vikis byl super. Vyfasoval vestičku, aby byl při cestě ve tmě vidět. Kolo, na kterém se převážně přemísťuje, jsem mu nedovolila, protože bylo namrzlo. Tak ťapal a skoro se mi zdá, že ho to začalo bavit.

V noci na dnešek se nám auto objevilo před domem (lepší překvapení mi nemohl pan opravář přichystat). Hlava i děti už byly ale nachystány na cestu pěšky, tak jsme zase ťapali. A protože jsem šílená konzerva, asi si ten nový rituál raního ťapání ponechám. Odpoledne, to už budiž požehnáno autu. Mezitím se na něj chodím dívat z okna a zase se cítím volná jako pták. :)


Matka v hibernaci



Dnes jsme odstrojili stromeček, Vánoce končí zítra. Sice ještě zpíváme koledy, ale hlavou už jsem v rytmu a povinnostech všedních dní příštího týdne. Vánoce jsme měli radostné a veselé. Taky trochu hektické, ale tak správně hektické. Obědy u příbuzných, večírky s kamarády, výlety, večery ve dvou a tak. Především mně se dostalo tolik opečovávání v podobě hlídání dětí, dárečků a tak, že ani nevím, jestli jsem si to zasloužila. Dost jsem zamakala na své školní práci, kterou díky tomuto možná dokončím už ke konci ledna. Ale jinak prostě matka v hibernaci.

Na příští týden se těším. Sice to bude trochu s "rytmem v patách", ale zase mi ten rytmus všedních dní dává určitou jistotu, kterou především teď ke konci těhotenství (8 týdnů do termínu) tolik potřebuju.

Tak přeju všem (nejen) matkám ve sváteční hibernaci úspěšný začátek nového roku se spíš pozvolnějším startem. :)

PF 2014







Předposlední den roku jsme si s Lubošem udělali výlet na Praděd. O děti bylo mezitím dobře postaráno. Počasí vyšlo na jedničku. Tempo jsme kvůli mému pokročilému těhotenství (31.týden) zvolili velmi pohodové až hlemýždí. Jen jsme trochu podcenili množství lidí, kteří se v těchto dnech houfují na těch několika málo zasněžených místech naší země a dvakrát se museli züčastnit tlačenice do autobusu z Hvězdy na Ovčárnu a zpět. Přesto to stálo za to.

***

Z Pradědu (teď už jen v hlavě) tedy Vám všem do roku 2014 přejeme nemalé cíle, jen malý strach z možných překážek, pohodové tempo a hodně fajn lidí kolem sebe, kteří pomáhají, s čím zrovna potřebujete.