Dřísy











 A do toho šestinedělí jsme se vydaly s dětmi a mou dlouholetou kamarádkou na první jarní výlet ke Kapli sv. Jana Křtitele do Dřís. Krásné to bylo! Fotila Markét. Velké díky!

Šestinedělí





Kuk! Někdy je tu dost blázinec a frmol. Tělo se pozvolna dostává do předtěhotenské kondice, starší děti si žádají své, pračka se od porodu snad nezastavila, prokojené noci. K tomu moje dodělávky dizetačky (nakonec jich nebylo tak úplně málo), drobné i větší práce na stavbě. Někdy teda uf! Ale pak jsou tu tyto momenty klidu a harmonie jako v hacce spící miminko, láskyplné projevy od starších sourozenců, Igís, který už začíná být bdělejší vůči okolnímu světu. Och, ach! Prostě šestinedělí, no! P.S. Někdo se chce stavit s polívkou?

Z porodnice



Chystám se rozepsat se o svém porodu víc ve svém třetím příběhu pro Ivanu (o porodu Viktorka a Anežky už jsem psala někdy na podzim). Hlavně abych podpořila její úsilí o lepší porodnictví u nás a zároveň zhodnotila jeho plody.

Tentokrát tady na tom místě jen krátce.

Porod Igíse, ač třetí, byl můj vůbec nejdelší a taky nejbolestivější. Ale současně nejintenzivnější. Řídila jsem si ho naprosto sama. Porodní asistentku jsem si našla a se svým přístupem jí seznámila dlouho dopředu. Nikomu jinému jsem po nočním příjezdu do porodnice nic nevysvětlovala, ona byla tím prostředníkem. Celou dobu jen seděla nebo postávala opodál a prostě mě (s oporou mého muže) nechávala rodit. Sem tam odešla říct doktorce, že jí nepotřebuju. Igíse chytala do rukou taky jen ona. Kéž by něco takovýho bylo braný jako součást normální péče dostupný pro každýho a ne jako draze připlacený nadstandard! :)

Když se Igís narodil, personál na nás neměl čas, protože prej úplněk. Nic lepšího se nám nemohlo stát. Víc než čtyři hodiny nikdo nic nechtěl. Ani měřit, ani vážit, koupat, mimčo někam nosit, zkoumat atd. V poledne mi donesli oběd přímo na porodní křeslo. Když jsem se šla mezitím sprchovat, Igíse podržel Luboš. A pak že to nejde!

Na obhajobu zvolené mělnické porodnice ale musím říct, že se za poslední dva roky (kdy tu přišla na svět Anežka) hodně vylepšila. Ani předtím jsem si nestěžovala, ale tentokrát jsem byla fakt příjemně překvapená. Nic ohledně miminka nebyl problém. Chcete si ho sami prvně vykoupat? Není problém. Neseschnul pupečník? Pustíme vás domů s pahýlem. (Doma odpadl druhý den.) Oproti prvnímu porodu v r.2010 (v dnes už naštěstí zavřené porodnici) úplné sci-fi. Opakuji - a pak že to nejde!

Snad brzy nastane doba, kdy rodiče budou mít hlavní slovo nejen ohledně způsobu narození svého dítěte, ale i ohledně místa porodu. Snad ale už teď české porodnictví prochází procesem proměny. Posílám své velké díky všem těm, kteří se o to zasazují!

Kaplička






V listopadu se u nás asi po roce příprav podařilo vysvětit kapličku, původně jen zvoničku. S Anežkou se o ní staráme. Anežka už to má nacvičené. Trochu pozametat, vyprášit ubrus, očistit svícny, natrhat, co roste poblíž, zapálit svíčky. Náš nedělní rituál. Doteď pouze holčičí, ale tuto neděli jsme s sebou poprvé vzaly i Igíse. Bylo krásně!

Ignác


Ignác, ve své tlupě též (už) známý jako Igi, Igís, Igísek, k nám přišel po probdělé noci k ránu 1.3.2014.

Užíváme si první dny doma. Kupodivu je tady mezi svýma o hodně klidnější než sám s mámou v porodnici. Má rád zpívání, nevadímu mu povykování, ani dětský pláč. Už tu evidentně nějakou dobu byl doma i před svým vyklubáním. :)

To jen my si musíme zvykat na nového člena. Krásného a voňavého!