Obhájeno!





Tak jsem tu dizertaci včera obhájila. Bylo to hezký: užila jsem si svou pětiminutovku slávy, dala slib, že s titulem dobře naložím a budu šířit jen dobro, pravdu a lásku, nenápadně se vnutila k další spolupráci na katedře, ale prý nic neslibují. A teď už jsem zase doma. Za loňské státnice jsem dostala Igíse. Letos se drží dárky víc při zemi - šaty léta šedesátá a Kindle. Hezké, hezké. Mám radost a jdu slavit.

P.S. Všem, kdo jste na mě mysleli, moc děkuji. Stálo to za to!





Embracing vulnerability

video



V poslední době se podezřele často vracím k tomuto videu Brené Brown. Mluví o zranitelnost, ale je vtipná. Je akademička, ale žádná sucharka. (Ty ženské rody. :)

Mluví o potřebě plně přijmout svou zranitelnost. Nehrát si na někoho, kým bych chtěla být, ale plně přijmout, kým jsem. Fully embrace vulnerability. Nejen kvůli sobě, ale kvůli vztahům k manželovi, k dětem, druhým lidem. Kvůli tomu, že obrácenou stranou zranitelnosti je radost, spokojenost, vyrovnanost. Fully embrace vulnerability. That seems to be my next step in life.

(Proč je tak snadný napsat to v angličtině?!)