Pouť do Staré Boleslavi

    Do mlhy podzimního rána se nám fest nechtělo, ale tyhle výhledy za to stály. Drama Labe na přímo.  


   Cestou jsme potkali pár poutníků a rybářů a zakusili zvláštní vzájemnou solidaritu.



Cyklostezka vede až k brandýskému zámku, takže estetika celé cesty je až k cíli impozantní. 


 Ve Staré Boleslavi stále mlha a ještě ne moc lidu. Jsem na nás pyšná, že jsme vyrazili včas (méně častý to úkaz našich výprav!).

 
 

 Here we come. (Bez matky, jak jinak. Ta běhá kolem a fotí.)

 Paparazzi, man.

 Svatováclavská mše byla (jako tradičně) na děcka moc dlouhá. Tady už vymýšlely kde co.

Zdrhli jsme co nejrychleji to šlo s řevem dvou a křečkováním třetího. Cestou zpátky jsme ale našli v koši kolečkový brusle, což bylo hromadně považováno za satisfakci vší vynaložené trpělivosti.

A tady konečně já v nedělních šatech a své #epic cyklohelmě.

***


Ještě pár takových tréninků a můžem přímo do Santiaga. :)

Hezkou neděli všem!

Igísího nový koníček





 Hopsá tam jen pár minut denně, avšak o to nadšenější je.

P.S. Herní koutek, jak vidno, v plném provozu a vzadu nový kus kuchyně (která se snad už brzy dočká svého dokončení).

Quiet and Sleepy






Našla jsem dvě nové procházky, kam ráda beru děti. Obě ve městě a přitom v krásné, klidné přírodě.

Doma se naproti tomu pořád něco děje. Ikea změnila modul kuchyní, tak jsme rychle doobjednávali celou druhou polovinu naší plánované mega kuchyně. Přivezli ji DHLkem ze Švédska přímo přede dveře. Něco jsem ještě zapomněla, tak tam musím znovu. Skoro už jsem zapomněla, jaká tíha rozhodování to je vybavovat nový dům novými věcmi. Rozhodla jsem se pro bělenou břízu jako barvu těch nových skříněk a byla z toho celý víkend rozložená, jestli to neměla být bílá. Ještě že jsou věci, které umí člověka ve správný čas uzemnit. V mém případě dětská infekční nemoc, o níž jsem slyšela prvně v životě, a která mě tak slušně uzemnila, že si Luboš musel vzít dva dny dovolenou, aby se postaral o děti (u nichž byl její průběh podstaně mírnější). A dvířka? Když už jsem měla tu sílu, abych kolem nich prošla, byla mi jejich barva upřímně ukradená.

Taky dělám něco malého pracovního, dokonce dvojpracovního. Obojí začíná za dva týdny. Těším se na obojí a bojím se obojího.

Tak chodím na ty procházku a čistím hlavu s mými třemi nejlepšími společníky a krom toho poslouchám Sleepy Tigers: