Mardi gras


Všichni spolu po rozděleném víkendu, zabavení vlastní činností, spokojení. Víc k životu nepotřebuju!

Mardi gras neboli tlusté úterý. To dnes naprosto sedí. Došlo mi mlíko do kafe, tak jsem si do něj musela nastříkat (jedinou, která byla v lednici) prefabrikovanou šlehačku. Nějakým záhadným způsobem se mi ji u druhého kafe podařilo celou vypotřebovat.

Půst potřebuju moc. Zase trochu potrénovat vůli. Vzdát se jídla pro mě byl každoročně úkol nadlidský, ale tento rok se nějak něco zlomilo. Jednou nebo dvakrát se farnost postila kvůli někomu vážně nemocnému a to mi šlo docela dobře. Že by známka zralé dospělosti (třiatřicítka se už nezadržitelně blíží)? Takže v tomhle mám od sebe docela velká očekávání. Ráda bych se vzdala sladkostí, neboť mám pocit, že jsem dost často skutečně jejich otrokem.

A taky jsem se rozhodla vzdát se na dobu postu čtení blogů. Mojí velké radosti poslední doby. Proč? Blogy, které sleduji, píší holky, od kterých se chci učit. Který toho mají našemu (mýmu) životu spoustu co nabídnout. Hladí mě po duši i vyzývají k akci. Z poslední doby však v sobě nosím tolik inspirace, že mám pocit, že skutečně nastal čas na její promyšlení, zpracování - na osobní i rodinné úrovni. Takže proto. (Svůj blog budu ale psát i v postu. :)))


P.S. A píšu to tady proto, protože si na sebe potřebuju trochu uplíst bič. :)

P.P.S. Spoustu poslední inspirace jsem načerpala zde. Homeschoolující americké matky tu popisují harmonogram svých dní. Uf! uf! Rozhodně teda mám co zpracovávat.

Žádné komentáře:

Okomentovat