on my needles


Kdysi dávno jsem si v Irsku koupila svetr. Ze stoprocentní ovčí vlny, s dřevěnými knoflíky, značka Carraigdonn. Byl v akci, ze 100 eur zlevněný asi na nějaký pade, že je o číslo menší, nevadí, určitě se trochu vytáhne (vlna je určitě něco jako bavlna, když mají stejný slovní základ, že). To bylo v roce 2007 a já byla ještě mladá (a hloupá!). Svetřík, který se samozřejmě ani o píď nevytáhl, jsem pak za dlouhých mateřských večerů se zatím jedním děťátkem v náručí rozpárala a upletla z něho dětátku malý svetříček. (Za posledních pět let stokrát nošený, zabahněný, čistěný, fest potrhaný a už mnohokrát nad popelnicí držený, ale stále ještě nevyhozený. Jak bych mohla!).

Byla to vůbec první věc, kterou jsem v životě dopletla do konce. Od té doby jsem dokončila asi pět kousků, čtyři z nich pebble vestičky. Před dvěmi lety mi pak mamka darovala několik klubíček šumavské ovčí vlnu. Byla úplně stejně hrubá jako ta irská, tak jsem se ihned rozhodla, že si upletu vlastní Carraigdonn, tentokrát namíru. (Ha, ha, jak snadné!) Nahodila jsem před dvěma lety, dopletla k výstřihu a nevěděla jak dál, tak jsem to zastrčila.

Nedávno při stěhování mi ten nešťastný kousek vypadl přímo do náruče. Chvíli jsem přemýšlela, pak pletla a pak to zas nechala. Až  minulý týden jsem dostala neskutečný nápad. Plést ne svetr, nýbrž (tamtadadá) dospěláckou verzi dětské pebble vestičky. Tak na tom právě dělám. A doufám, že než udeří letní super teploty, budu moct napsat i příspěvek s názvem "off my needles".


Žádné komentáře:

Okomentovat