Širší perspektiva


 Někdy (v poslední době?) mám pocit, že mi vše přerůstá přes hlavu. Domácnost, děti, já sama sobě a přitom nemám ani sílu, ani motivaci cokoli zlepšovat, měnit. Abych tak řekla, chybí mi širší perspektiva, širší kontext, v němž číst vlastní život. 

A tak jsem dala na doporučení a pořídila si knihu The Hardest Peace od Kary Tippetts, matky čtyř malých dětí z Colorada, umírající na rakovinu ( 22.3.2015). Kara jí napsala loni během léčby, která se postupem času ukazovala jako neúčinná. Je o tom, že nemoc umožňuje vidět to, co je v životě opravdu podstatné. Kara si to dobře uvědomuje a hlavně o tom skvěle píše (na překlad si, omlouvám se, absolutně netroufám):

"Before cancer, I waited on the big moments of life while trying to faithfully live through the small. That living feels foreign to me now. I now live in the large, open grace of the small moments and humbly expect the big moments to come. ... The small moments have become enormous. The fire in the fireplace, the coffee in mugs, the rib tickles, the learning to apply makeup, the singing out loud and off-key - those are the huge moments. Those are the milestones."


 "Will your children one day look at their little years and feel developed in their musical/ sports abilities but not know the essence of your heart shared openly with them? If you answered no, there is still time."


"Where are you in terms of living vulnerability, inviting others to see the messiness of your kitchen and your heart?"


"And you don't need cancer to realize this."


 


 



* * *




Žádné komentáře:

Okomentovat