Velikonoce II.





Čím jsou pro mě Velikonoce?


Po většinu života jsem byla nevěřící. Křest jsem si odbyla až ve svých 26. Po dvouleté přípravě u Tomáše Halíka ve studentské farnosti nejsvětějšího Salvátora v Praze.

Paralelně s duchovní přípravou jsem studovala dějiny filosofie - dějiny lidské myšlenky oscilující mezi odevzdanou vírou a radikálním ateismem. I můj postoj je oscilováním, a to mezi filosofickým zdůvodněním řádu světa a náboženskou důvěrou v něj. Za svou biřmovací patronku jsem si zvolila Edith Stein, karmelitku, docentku filosofie, asistentku fenomenologa Edmunda Husserla. Často si vzpomenu na její slova, že filosofická práce, ač v ní nefiguroval pojem Boha, byla její nejhlubší modlitbou.

Tento rok prožívám Velikonoce asi nejvíc za celou dobu. Půst (ač teda rozhodně nejsem nejdisciplinovanější postící!) i svatý týden se mě skutečně duchovně dotkly. Zpěvy ze sobotní vigilie mi stále zní v hlavě. Řád světa má až hmatatelnou povahu. Dobro zvítězilo nad zlem a bude nad ním vždy vítězit. Je to ta správná náboženská víra? To nevím.

Dětem jsem vytiskla Velikonoční omalovánky, jeden výtisk i pro sebe. Prvně prožívám Velikonoce jako 40denní svátek. Těším se na vymalovávání.

Žádné komentáře:

Okomentovat