Když se blíží bouřka / When a storm is coming

 


 



Když se blíží bouřka, lítají nám nízko nad hlavou nejen vlašťovky, ale i letadla.

Naposledy jsem se proletěla v prvním trimestru s Viktorkem, v roce 2009. Byla jsem na stáži v Bruselu a během toho půlroku absolvovala osobních či pracovních cest letadlem asi deset. Z té poslední mi stále visí visačka na batohu, na památku.

Od té doby jsem byla nejdál na Moravě, čtyři hodiny autem od domu. Víc hodin cestování s dětma bych zatím nedala. Kupodivu se mi ale po cestování až tak nestýská. Cestuju si do jiných světů odtud, přímo od nás z dvorku. Třeba když sleduju letadla lítat kousek nad hlavou těsně před bouřkou, nebo když koukám na v dešti spícího mrňouse. Ani nemusím snít, protože si žiju to, o čem se mi v mých cestovatelských dobách ani nesnilo.

***



When a storm is coming, not only swallows cruise the sky close above our yard, also planes.

Last time I took a plain, I was in the first trimester with Viktor, back in 2009. I was doing my traineeship at EU in Brussels and during the half year I flew on various purposes like ten times. I still have a tag on my backpack from the last journey, a keepsake.

Ever since then my longest journey was to Moravia and back, four hours by car one way. I still don't feel like taking a longer trip with kids behind my back. Oddly enough I don't miss traveling much. I cross the boarders of my everyday by other means. By watching planes flying close above our yard before storm for example, or by gushing over this little pea sleeping in the rain. I don't even have to daydream because in fact I live more than I could ever dream of in those mighty traveling times of mine.

Žádné komentáře:

Okomentovat