Fotoherbář II.

 


Skokan skřehotavý. Až budu mít pořádný nahrávací zařízená, nahraju vám, jak to umí tohle zvíře rozbalit - bre-ke-ke-ke-ke-ke-keeeeee (krát sto).
 

 Popenec břečťanolistý


 Vlaštovičník větší



 Hluchavka žlutá (a čmelák zemní)


P.S. pro biology: Vím, že to jsou úplně banální české byliny, který by měl každý znát, ale já donedávna dětem tvrdila, že úvodní zvíře je ropucha a hned následující květina je pomněnka. Asi tak.

Sandály

 


Potřebovala jsem si koupit sandály. Měla jsem naprosto jasnou představu, s níž jsem se jala prohledávat český internet. Páskové, kožené, jednoduché, ale k opravdovému chození. :) Chyba lávky myslet si, že takové sandály se dají najít v běžných botových řetězcích. Blízko k mé představě měly jen sandály Vagabond, ale nelíbila se mi (vedle ceny) jejich příliš úzká podrážka. Málem už jsem je koupila, když jsem ale náhodou narazila na boty mnohem zajímavější, značky Faraon Sandals. Šijí je v Českých Budějovicích v chráněné dílně. Přišli mi během tří dnů a už teď můžu říct, že je celé léto nejspíš nesundám z nohy (a snad i dalších spoustu lét). Jsou totiž fakt festovní, žádný tenčený materiál, žádné prošití jen aby se neřeklo a přitom působí elegantně. No, zkrátka, jsem z nich nadšená!

 


P.S. Až se někdy podaří vyfotit fotku, kde nevypadám ani těhotně, ani opile, určitě ji budu s vámi sdílet. Začínám být ale trochu skeptická. :))

Malé velké radosti

Malá pipi a její radost, když zjistila, že oblíbený šaty už jsou vypraný.

Další z mých hokusů pokusů o vyváženou stravu. Tentotkrát jedlý! (Jupíí!:)

Klíčící miska a kvasicí hrnec z Kosího hnízda (hledejte na fleru). Poradila moje milá Peťula a já jsem jí za to moc vděčná.

Třetí várka baby munga tento týden.

Sud na dešťovou vodu. Něco, co jsem plánovala pořídit hrozně dlouho (dva roky!) a stále to odkládala. Nakonec celé pořízení včetně dovozu zabralo půl hodiny a nadělalo radosti jako už dlouho nic.


Širší perspektiva


 Někdy (v poslední době?) mám pocit, že mi vše přerůstá přes hlavu. Domácnost, děti, já sama sobě a přitom nemám ani sílu, ani motivaci cokoli zlepšovat, měnit. Abych tak řekla, chybí mi širší perspektiva, širší kontext, v němž číst vlastní život. 

A tak jsem dala na doporučení a pořídila si knihu The Hardest Peace od Kary Tippetts, matky čtyř malých dětí z Colorada, umírající na rakovinu ( 22.3.2015). Kara jí napsala loni během léčby, která se postupem času ukazovala jako neúčinná. Je o tom, že nemoc umožňuje vidět to, co je v životě opravdu podstatné. Kara si to dobře uvědomuje a hlavně o tom skvěle píše (na překlad si, omlouvám se, absolutně netroufám):

"Before cancer, I waited on the big moments of life while trying to faithfully live through the small. That living feels foreign to me now. I now live in the large, open grace of the small moments and humbly expect the big moments to come. ... The small moments have become enormous. The fire in the fireplace, the coffee in mugs, the rib tickles, the learning to apply makeup, the singing out loud and off-key - those are the huge moments. Those are the milestones."


 "Will your children one day look at their little years and feel developed in their musical/ sports abilities but not know the essence of your heart shared openly with them? If you answered no, there is still time."


"Where are you in terms of living vulnerability, inviting others to see the messiness of your kitchen and your heart?"


"And you don't need cancer to realize this."


 


 



* * *




Fotoherbář

Sedmikráska chudobka

Orsej blatouchovitý

Fialka vonná
 
Brčál menší

Ptačinec žabinec

Rozrazil perský

Kokoška pastuší tobolka

Igísova broskvoň obecná


Igís pěknej kvíteček

Viktorkova meruňka obecná

Můj nový fotoprojekt - fotoherbář. Odkoukala jsem Pod dračím kamenem. Hlavně proto, že se děti ptají a já často nevím. Ráda bych fotila celý rok hlavně kolem domečku, u rybníka, cestou do školky a tak a pak to nějak zpracovala jako květ a plod k sobě atd. Slibuju si od toho, že se především já něco naučím a taky že děti nevyjdou ze školy mateřské přírodovědou zcela nepoznamenané.

Kdo se přidáte?

Velikonoce II.





Čím jsou pro mě Velikonoce?


Po většinu života jsem byla nevěřící. Křest jsem si odbyla až ve svých 26. Po dvouleté přípravě u Tomáše Halíka ve studentské farnosti nejsvětějšího Salvátora v Praze.

Paralelně s duchovní přípravou jsem studovala dějiny filosofie - dějiny lidské myšlenky oscilující mezi odevzdanou vírou a radikálním ateismem. I můj postoj je oscilováním, a to mezi filosofickým zdůvodněním řádu světa a náboženskou důvěrou v něj. Za svou biřmovací patronku jsem si zvolila Edith Stein, karmelitku, docentku filosofie, asistentku fenomenologa Edmunda Husserla. Často si vzpomenu na její slova, že filosofická práce, ač v ní nefiguroval pojem Boha, byla její nejhlubší modlitbou.

Tento rok prožívám Velikonoce asi nejvíc za celou dobu. Půst (ač teda rozhodně nejsem nejdisciplinovanější postící!) i svatý týden se mě skutečně duchovně dotkly. Zpěvy ze sobotní vigilie mi stále zní v hlavě. Řád světa má až hmatatelnou povahu. Dobro zvítězilo nad zlem a bude nad ním vždy vítězit. Je to ta správná náboženská víra? To nevím.

Dětem jsem vytiskla Velikonoční omalovánky, jeden výtisk i pro sebe. Prvně prožívám Velikonoce jako 40denní svátek. Těším se na vymalovávání.

Velikonoce

  

 

  

 


 

 



 


 


 


Velikonoce jsou moje oblíbené svátky. A nejoblíbenější (hned vedle vzkříšení) je fakt, že je tradičně trávíme s partou kamarádů. Letos v Orlických horách, v krásném místě, odkud bylo vidět (z okna našeho pokoje) na klášter na Hedeči. (Áách!) Bylo nás čtrnáct dospělých a třináct dětí. Slušná tlupa. Mně ale plně dostačovalo opečovávání našeho nejmenšího, který aktuálně generuje práci pro jednoho dospělého na full time. (Ach!)

Letos jsem už třetí den běžela jen na setrvačník. A sama sobě jsem musela kriticky přiznat, že dovolená se třemi mrňaty má ke skutečné dovolené daleko. Cesta domů ze zasněžených bílých plání do zeleného předjaří ale ukázala skutečnou podstatu takových dovolených. Vymáčknout ze sebe úplně nejvíc a paralelně s tím i nejvíc načerpat.

Takže ač vyčerpaná, jsem taky plně nabitá (jestli to dává trochu smysl) a připravená na vše, co má toto jaro přinést :). Co vy?