Tak už jen ten rybník, aby zamrznul




O Vánocích tradičně nezvládneme moc fotit. Tentokrát jsme i tu společnou zvládli jenom zezadu. Chystali jsme zrovna živý betlém. Svatou rodinu jsme hráli já, Luboš a kojící se Jášík. Babička musela zvládnout role anděla, pastýřů i obyvatel Betléma. Viktor nakonec zkonstatoval, že jsme si to měli líp připravit. Za rok, milé děti.



Rozbalování bylo nedočkavé. Nejdřív bitka, kdo bude rozdělovat dárky, pak pár bitek, kdo bude zrovna rozbalovat.


Dostali jsme moc hezké dárky. Anežka třeba mini tkalcovský stav a protože Anežka se jen tak nedá, prvotní neúspěchy jí neodradily a druhý den už měla víceméně vlastnoručně utkanou kabelku.




Dostali jsme taky spoustu her, který jsou pro děti, ale jsou dost zajímavý i pro dospělý. Největší úspěch mají Grabolo, Dobble a Katamino

A pak pohádkování. Celá rodina jsme jedním dechem zhltli film "V hlavě" (Inside Out) a mně se hodně líbil "Vzhůru do oblak" (Up).





Ven jsme po třech dnech deštivého lezavého počasí pořádně vyrazili až dnes. Řečené počasí nás ovšem mezitím vyhnalo několikrát na zimák. Já jsem po 15 letech konečně pořádně vyvětrala brusle. A tihle dva se naučili z nuly docela obstojně bruslit.




Tak už jen ten rybník aby zamrznul.


Čas předvánoční









Plot den před Štědrým dnem, skoro hotový. Chlapi za oknem tak makaj, že mám pocit, že taky musím něco dělat. Tak jsem včera umyla okna. Podstatně větší radost mi ale udělala hvězda, kterou jsme s Anežkou vyrobily (je ze svačinových pytlíků). Budiž mi to poučením pro dnešek. Pohodový čas s dětma je víc než uklizeno (neboť to druhé má jepičí život).

Adventní cesta do Betléma vrcholí. Poslední dny bylo za úkol - koupit stromeček, koupit kapra. Dneska ještě nevím, původně jsem dětem řekla, že úkolem dnešního dne je úklid. Původně to byla cesta za dobrodružstvím a taky byla - hráli jsme hry i divadýlko, stavěli a bourali stavebnici, pekli a malovali - jen ty poslední dny jsou lehce přízemní. Takže s největší pravděpodobností ten dnešní úkol ještě přehodnotím :).

Pohodový čas předvánoční přejeme! Aneb už jste viděli toto video?







Bourací/ stavěcí



Dlouho tu nebylo nic bouracího/stavěcího. Tak tedy:


VČERA (tedy fotky z léta)






DNES





Zítra prý bude hotovo.

Uklizeno



Ač se snažíme a každý večer celá rodina uklízíme, stav zvaný uklizeno u nás doma moc často nevládne. Nijak mě to netěší, ale už jsem se naučila se z toho moc nehroutit (jenom sem tam).





Krom pravidelného uklízení (resp. uklízení v jednom v kuse) řeším nahromaděný binec takhle:

1) Když je příznivá atmosféra a nikdo mě zrovna akutně nepotřebuje, hecnu se a to co se nahromadilo uklidím ( i když to často znamená nechat batole dělat binec jinde).

2) Když není příznivá atmosféra, uklidím, co se dá a zbytek nechám na večer manželovi nám všem.

3) Když už je to hodně špatný a energie není, musíme se smířit s následujícím faktem, nezhroutit se a zabrat druhý den.




A jelikož je právě dnes ten druhý den, jdu se nezhroutit a zabrat.


Najít si na to čas



Od září, kdy začala škola a o to víc pak s příchodem Jáchyma je pro mě velké téma, jak si najít čas na věci, který chci dělat,  nejen ty co musím dělat. Naše dny mi často (denně?) přijdou jako kaskáda povinností. Vstát, snídaně, vypravit děti, přijet včas do školy (ehm!), vrátit se s malýma zpět, uklidit, uvařit, aha už je 12, malí musí odpočívat, vyzvednout děti (a to mám kliku, že mi je často někdo z ochotných rodičů doveze), vzbudit Igíse, nasvačit, úkoly, ven... Když se něco zasekne, krásně poskládané domino se rozsype. O to důležitější je pro mě nenechat se zviklat a i v tom rozsypaném blázinci najít čas na to důležitý - čtení, hraní, zpívání - zkrátka skutečné bytí s dětmi.

Jsem vděčná, že se nám podařilo udržet si večerní čtení. Čteme denně před spaním už několik let, to je radost. Aktuálně Kouzelný kalednář (to je úplná detektivka, jsem - společně s Viktorkem - napnutá, jak to všechno dopadne). Někdy je tohle čtení opravdová záchranná brzda. Často se mi po něm a snad i dětem úplně změní náhled na celý ten bláznivý den.

Taky hrajem hry za pochodu, Fun on the run (vyšla i v češtině), teď třeba často slovní fotbal, I spy with my little eye (říkáme to v češtině, ale nevím, jak se ta hra oficiálně v češtině jmenuje), Vidím další (a děti hádají, co je to, co vidím).

NAjít si čas na to, co je důležitý. Není to takový dost vánoční téma?

Letím!









Cesta do Betléma




Začal advent, moje nejmilejší část roku. Letos mají děti dobrodružnou výpravu do Betléma. Na cestě plní úkoly. Včera třeba pekly perníčky. (Dělání těsta je na mě, se třema pomocníkama bych to nedala, oni dostanou až hotové a vykrajují.) Dnes mají V. a A. pro Igíska pro radost postavit mrakodrap z kostek, aby si ho mohl zbořit. Až to splní, namaluju jim obrázek mrakodrapu a nalepím do dnešního okýnka. Inspirace zase u nicenky, protože ona prostě děti zná a ví. Taky letos pro ně připravila bezva aktivity.



A tady něco pro mě. Moc se mi líbí tento adventní kalendář pro ženy.




Výzdoba vytažená, do nepořádku položená. Nejvíc se mi líbí plyšákový betlémek, který si vymyslely a zrealizovaly V. a  A. samy.



Krásný advent i vám.


***

Podzimní



Ještě než začne úplně zima, ještě než se začnou zpívat adventní písničky, zachovávám si v mysli podzimní náladu a listopadové aktivity.








Podzimní úklid.





A listopadová dětská mše u nás v kostele. Že ta naše schóla krásně zní?




Legolas a spol.







S Anežkou máme spoustu společných témat - oblíkání, sponečky, barvičky a tak. S klukama je to pro mě těžší, protože se nezajímám ani o motorky, ani fotbal, ani nejsem technický typ. Ale teď jsme si s Vikim společný zájem nějak náhodou našli. Froda, Legolase a jeden prsten, co vládne všem. Já večer čtu v posteli a ráno vyprávím, co jsem přečetla. Dost často na otázku, co jsem večer přečetla, teda musím odpovídat že nic, protože jsem u druhýho řádku usnula.

V. se vžil do Legolase. Jeho nástoje je ochoten nejen namalovat (= rozcvičovat ztuhlou ruku), ale i jejich názvy číst a psát (na rozdíl od slabik a slov ze slabikáře). Tak kéž nám tenhle společný zájem vydrží celou první třídu. A zdar i dalším společným zájmům maminek a synů!

Máte nějaké?



Pár fotek








... jen tak, protože: jsme slavili, máme se dobře, máme doma novorozeně.

P.S. Kostým doktorky je nejlepší dárek a je od nicenky. A je v něm na Verčino doporučení opravdový stetoskop a pár dalších opravdových doktorských věcí. A tak se u nás zdravověduje, doktorko-plyšákuje, veterinaří (jestli to jsou aspoň trochu český slova).