Letos










Až na poslední dva dny, za kterých bych si nejradši dala facku, jsme prožili moc hezký svátky. Včera večer jsme s Lubošem mluvili, co je potřeba změnit, aby se takový nevydařený dny se zhroucenou matkou neopakovaly. Jediný, co jsme vymysleli bylo, že začnem chodit napřeskáčku běhat s naším Viktorkem (z různých důvodu, hlavně kvůli pozitivům, který spatřujem ve společným sportování). Tak jsme dnes byli poprvé. V -2stupních u ufučeného Labe, 1,5km. Viktorek se držel dobře. Ještě jsem mu při běhu stačila srdceryvně vyprávět, jak jsem jako malá neměla běhání ráda, ale teď už mám. Myslím, že tomu ale moc nevěřil. 

O víkendu jsem udělala několik fotek domečku. Teď už vypadá zase trochu jinak, protože se o víkendu s rodičema povedlo vystavět dřevěnou konstrukci terasy. Někdy mě ten barák přerůstá přes hlavu a asi i Lubošovi, ale ten to umí hodit za hlavu. 

Letos bych hlavně ráda vylepšila svůj ranní rituál. Přivedlo mě k tomu toto video jedné americké matky od sedmi dětí, která mluví o tom, že v rámci zachování zdravého rozumu je potřeba přistupovat k mateřství jako k profesionální práci. Tzn. ráno vstanou, dát samu sebe nejprv dohromady a pak se teprve pouštět do další práce. Resp. nejednat reaktivně (jako že mě někdo do něčeho vrhnul a já se to jen snažím přežít), nýbrž proaktivně (přebírat iniciativu). Moje ráno vypadá už léta asi takto: vstanou, co nejrychleji kafe, hodit prádlo do pračky, udělat myčku, připravit děckám snídani, oblíknout děcka, někde mezi tím modlitba, nasnídat se a pak teprv začít řešit sebe. Takže mám plán, kterej zahrnuje modlitbu růžence (desátek) jako první věc ráno, trochu porovnat myšlenky, oblíknout se, pořešit vlasy atd. a pak teprv jít "do práce". Pokud se mi tohle podaří realizovat, pak jsem naplnila všechny své ambice pro rok 2016.

Žádné komentáře:

Okomentovat