Co děláme II.


Pro radost a rozptýlení pečeme. Muffiny, protože jsou nejjednodušší. Kváskové, protože mi tu zas jeden kvásek přistál.
 
S borůvkama, protože borůvky jsou nejlepší.

Malujou. Pro radost a rozptýlení. Protože je zima a venku se nedá být dlouho.
 
I já maluju. Ze stejného důvodu. Po teniskách. Dětem i sobě. Ale ty dětské jsou nevyfotitelné, neb jsou v plném provozu.
 
Taky jezdíme na kole. Hlavně Anežka v poslední době natrénovala. Několikrát týdně po školce okruh lesem. Až vysvitne slunce budem moct na cyklostezku, po letech prvně bez croozeru.

O víkendu jsem vzala děti na výlet po příbuzných. Přijeli jsme domů a z okna to vypadalo jako bych vyhlížela do cizí zahrady. Luboš s Igísem uklidili binec a strašně to tu prokouklo.



A hned je mi veseleji! Hezké pondělí!


***

4 komentáře:

  1. Jé, tenisky jsou parádní! A obraz od dětí též :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Kláro, díky za váš web, ráda nahlížím. Měla jsem rozepsaný (svůj první) příspěvek pro vás již u oznámení čtvrtého přírůstku do rodiny, ale celé se mi to nějak smazalo a sebralo mi to sílu psát dál .. :-), nicméně myslím si, že slova pochvaly a porozumění by neměla zapadnout :-) Chtěla jsem napsat, jak moc vám rozumím, tomu koktejlu radosti a obav, které se mísí v prvním trimestru "dalších" těhotenství. Sama jsem si těmito pocity prošla při svém třetím, v tuto chvíli posledním, ale co my víme...těhotenství. Mám tři děti do šesti let věku a už u třetího, z pohledu okolí brzkého těhotenství jsem cítila, jak najednou opouštím ten zajetý model "kluk a holka po třech letech a šmitec" a dost lidí se ptá "proč". A za zády si šuškají, zda to byl omyl nebo zda jsme věřící...a zda se probůh vejdeme do toho malého bytu či seškrceného rozpočtu. Náš třetí potomek byl plánovaný a moc chtěný, ale i mne sevřely v tom prvním trimestru obavy, zda to "dáme". Umocněné všemi možnými pocity, které první semestr přináší, nechutenstvím a absencí sil počínaje, nulovou psychickou tolerancí konče... můj příspěvek už je delší, než jsem plánovala :-) Prostě chci napsat, že vám moc fandím, že držím palce...a pokud někdy síly dojdou, opakujte si, že se vám v podstatě plní ten největší sen, jímž velká rodina je. Nepochybuji, že to dáte. Více než obstojně! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Markéto, moc děkuji za podporu! Druhý trimestr v mém případě zdá se mít dobrý nástup. Najednou je všude kolem tolik podpory. Nevím, jestli jsem jí před tím jen neviděla. Opravdu teď prožívám čas radosti. A souhlasím, podpory není nikdy dost. Velké rodiny zvládnou hodně, ale tu podporu kolem sebe cítit potřebují. Také vám fandím!

      Vymazat