Náš dům 2011-2016


srpen 2011



květen 2012


červen 2012

 
červenec 2012

 

srpen 2012
 
  

září 2012
  
  
říjen 2012


(v letech 2013 - 2014 probíhalo nejvíc prací v interiéru, k tomu fotodokunetace zase jindy) 



květen 2015

říjen 2015



leden 2016



únor 2016





Náš dům - velká radost i závazek. Hodně posílených svalů (hlavně mého muže), obrovská zkouška trpělivosti (za celou dobu rekonstrukce jsme tu nepřestali bydlet). Teď konečně sklízíme. Jupííí! 



Radosti teď i budoucí




 


 


 



***

Rodinný život má spoustu svých jemností a záhybů. Spoustu radosti. Tento víkend třeba. Dělali jsme stříšku nad vstupními dvěřmi (nevím, jak se to správně jmenuje.) Děti si našly zábavu na novém gauči, kterou jsem s radostí povolila. (Jupíí, ani tělocvičnu nepotřebujem!)

Postní čas je pro mě ale letos doopravdy dobou zapření, ač osobně nenaplánovaného. Náročná drezůra ducha. Snad požehnání?! Snad příprava na velikonoční radost?! Určitě!


***


V rybníce



Vyrazili jsme po dvou měsících do knihovny s kočárem narvaným knížkama. Půlhodinové velevypravování. Viktor že si vezme kolo, tak lítám po baráku a sháním helmu. Dvakrát se vracím pro alfu a omegu úspěšné domluvy s batoletem - chleba pro slepice. Anežka nemá čepici. Pak ještě někam zmizí, dělá "srandu", ha ha, velevytočená matka. Konečně vyrážíme.

U rybníka krásně, po včerejším mraze skorojarní slunce. Vidím to na povedenou procházku. Ještě to ale ani nestihnu domyslet, když se kolem mihne Vikouš na kole. Drncne přitom do kola kočáru, sklouzne po bahně a zamíří to bezpečně ze břehu dolů, přímo do rybníka. Zapluje tam s tím kolem úplně na totál celý.

Rybník je u břehu mělký, kdyby si stoupnul, má vodu do pasu, jenže to ho v tom překvapení nenapadne. Tak začne plavat. (První očividný důkaz toho, že se V. naučil na školkovém kurzu plavat.) Kolo leží na dně, tak ho jdu lovit, V. se vypotácí sám. Tuhle situaci nezažíváme poprvé. Loni to byla Anežka, taky v zimě. Hodila jsem ji na kočár a běžela s ní domů do teplé vany. V. to musí dojít, na kočáru není místo (batole, knížky). Chválím mu plavání. Brečí, ale je vidět, že má radost ze zaslouženého uznání. Říká, že ten jeho pád byl mnohem horší než ten loňský Anežčin. Potvrzuju, ona s sebou neměla kolo.

Doma se zahřeje, oklepe. Potřebujem do knihovny. Sháním mu nějaké náhradní oblečení (už na sobě předtím měl náhradní za zmazané předvčerejší). Něco seženu. Na kolo nechce, bere skateboard, ten do rybníka nepadá. Má veselou náladu. Slunce u rybníka pořád svítí. Pohodová procházka před námi. Tak vyrážíme.


***





Duchovní hudba



Zrní - Jabloně



Zrní - Vězni



Moje duchovní hudba. K Bachovi jsem se ještě nedopracovala. :)

Doba postní







... začala letos brzy. Pořád ještě ve mně úplně nedozněl ten pocit Slova, co se stalo tělem. Večer pořád ještě zpíváme Chtíc aby spal (ale asi to ani rušit nebudu).

...začala letos moc mile. Odpoledne v náboženství jsme mluvili o semínku jabloně a jeho možnostech. Promění se ve strom se šťavnatými jablíčky, nebo zetleje v hlíně? Úplně Aristotelské téma.To já ráda. :)

...doma hrajem na školu. (Viktor jediný nehraje.) Děti mají ve školce program Začít spolu. (Je úplně fantastický!) Hodně pracují s písmenky, čísly, životními dovednostmi apod. Moc bych si přála, aby i škola byla (aspoň trochu) Začít spolu. Moje postní prosba.



P.S. Letím na zkoušku (kvalifikuju se na úču).





Pop-up kavárna


 

 

...dnes ráno u nás doma. Slečna kavárnice trvala na kafíčku se vší parádou. Trochu jí to kazil kavárensky neukázněný bratr, ale i toho pak zdolala naservírovaným čajem s medem.


Anežka má vůbec velmi neotřelý styl zapojování přítomných či jen kolemjdoucích do hry. 

.



P.S. Do té Ony Dnes jsem se ale ještě začíst nestihla.

Akce pokojíček









Děti (dvě) jsou na prázdninách, tak jsem zvládli i pokojíček. Odstranila jsem zbytečnosti, dokoupili jsme dvoupatrovku. Vznikla úžasná ložnice pro tři. Strašně se těším, až jim ho ukážu!

Pokojíček před: tady

Akce gauč




Kdo jste četl některý z příspěvků na téma náš obývák (bylo jich nemálo), tak si určitě vystačíte bez komentáře.

Pro ostatní: Jsem lehce střelená, co se týče našeho obýváku. Často ho předělávám, nejčastěji poté, co jsem cca týden zalezlá doma s někým nemocným. Tentokrát to ale byla plánovaná předělávka, protože nám nestačil dvougauč koupený před lety do mnohem menšího bydlení. Přemýšlení o dokonalém (velkém, ladícím ke všemu ostatnímu, ne moc drahém) gauči jsem strávila několik týdnů. Celou akci jsem se rozhodla završit koupí zeleného sametového gauče v e-shopu nábytkového outletu. Když jsem ještě ten den uprostřed noci prozřela, vzbudila jsem Luboše a donutila ho jet se mnou druhý den do ikey. Tam jsem měla vybraný gauč ideální dle všech parametrů... krom ceny. Po hodině zkoušení gaučů a už v čirém zoufalství jsem odpadla na jeden v části rozkládacích pohovek a v tu ránu jsem věděla, že jsem dopadla na ten náš. Všechno ostatní jsme doma měli, zapadl naprosto dokonale. (Hned jsem ho ale radši přetáhla povlakem, protože nás (je) znám.)  Tím je obýváková sága (aspoň na nějakou dobu) ukončena.




Modrou komodu jsem v létě přetřela a vyměnila knopky.



Knihovna se přesune do pokoje pro hosty. Dětské knížky jsem ale zvládla umístit.

Šachový plakátek od Martina Velíška.

Obrázek z kalendáře od Phoebe Wahl.

Detail rohu sedačky a "nové" komody. Docela k sobě jdou.

P.S. Velkým plusem nového obývákového uspořádání je fakt, že jsem zrecyklovala 14 z celých 37(!) vyvrtaných děr ve zdi. (Mám velmi trpělivého manžela!)