Rybáři










Vymyslet aktivitu, která by chytla všechny věkové kategorie od 2 do 34 (plus pár děcek od sousedů), považuju za svou mateřskou kariéru za největší umění. Pár jich ale je. Toto je jedna z nich. Po dlouhé době s prutem v ruce. 


Hasiči


U nás se teď hodně rybaří (na našem rybníčku samozřejmě, fotky brzy) a hasičuje. Dnes z hasičských závodů (našich prvních).

Jsem na svého od přírody extra ostýchavého a v této oblasti mnohé podpory vyžadujícího šestileťáka hrdá. A vděčná za ty, kdo mu tu podporu dodávají. A že jich není málo. S týmem přípravky a malých školáků nás vyjelo jedno velké hasičské auto, desatero fandících rodičů, z toho nemálo tatínků, jedna učitelka ze školky, která toho ani po celotýdenní šichtě nemá dost a pět dalších chlapů hasičů, jejichž děti tu ani nefigurovaly, jenom aby ty prcky obstaralo. Úžasný? Absolutně!









Z poslední doby



...aneb co mobil zachytil, uchoval a vydal.






Jednou za čas zavítáme do Rychlebských hor a pokaždé vyrazíme do Račího údolí. Tentkrát i s opékáním na Rychlebském hradě.

Kytička bratrem darovaná.

Hasičotrénování.

Bratrolegrácky.



Zásilka







Kamarádce jsem poslala potiskaná plátna, která vznikla během tiskařského kurzu. Včera mi přišla zásilka, nad kterou jen valím oči. Moje neumné první tiskařské pokusy přetvořené v takovou nádheru!


#happymondaysvzoopraha



Opičky na opičkách.

Anežčina Nurinka mezi svými (když jsme ji pojmenovávali, netušila jsem, že opravdový Nuru je sameček).



Chlapec a tučňáci.

Ještě loni byla zoo otrava, letos - paráda.




#happymondaysvzoopraha

Mimi update


Jsem v nějakém 17 tt. Mimi hezky kope a podle všeho se má dobře. Já taky. Už tak tři týdny se cítím mnohem míň unavená, depresivní, plačtivá, výbušná... :). Druhý trimestr jsem vždycky prožívala moc hezky. Taky jsem začala chodit trochu cvičit a domluvila jsem se s porodní asistentkou na doprovázení u porodu (v porodnici*).

Od začátku tohoto těhotenství tvrdím, že si tentokrát necháme prozradit pohlaví potomka předem, ale už se mi to trochu rozleželo v hlavě a nakonec myslím, že nenecháme (L. od začátku nechtěl).:)


  

 


 

Fotky z dnešní zoo. Nevím proč, ale k tématu mi přijdou docela přiléhavý.

* V ČR funguje možnost zaplatit si konkrétní porodní asistentku u porodu v porodnici, jen musí mít s danou porodnicí smlouvu. U Igiho jsem si zaplatila PA v místní nemocnici normálně zaměstnanou. Párkrát jsem se s ní viděla před porodem, znala předem moje porodní přání a požadavky a hlavně fungovala jako spojka mezi mnou a porodnicí. Protože jak rodivší ženy vědí, když dorazíte (zpravidla v noci) do porodnice, absolvujete klasické kolečko, při němž přijdete do styku s vrátným, jednou sestrou, druhou sestrou, porodníkem, uklízečkou, která zrovna potřebuje vytřít tam, kde stojíte, všem opakujete dokola ty stejné věci, přičemž se snažíte udržet si před všemi důstojnost a ještě u toho rodit dítě. Tak tomu jsem se tímto tahem velmi elegantně vyhnula a musím dosvědčit, že to byl povznášející pocit. Nicméně, tentokrát jsem si svou PA vybrala, protože se známe dlouho, známe navzájem své přístupy, navíc si mě ve 3.trimestru může převzít do péče místo gynekologa. Je to žena, která ví, co a jak, má spoustu zkušeností a nebojí se nemít po ruce doktora, ale dokonce se ani nebojí doktora uzemnit, je-li to v rájmu rodičky. A Pán Bůh zaplať, konečně má také smlouvu s nedalekou porodnicí. Kéž by taková služba takových porodních asistentek byla v českých porodnicích normou!

Moje porodní příběhy (pro Ivanu Königsmarkovou) na podporu práce samostatných porodních asistentek zde: Viktor, Anežka, Ignác


Moje funkční šatna


 
 


 




Teda nejen moje, nás všech (jinde v domě oblečení neskladujem). Ale můj projekt, pomalu realizovaný, ještě ne úplně dokončený. Původně na tomto místě byla ložnice. Ta ale padla kvůli schodišti a technické místnosti. Do projektu jsme si vymysleli kancelář. Jenže to se ukázalo jako blbost, protože je to místnost průchozí, tmavá, vlastně jenom taková prodloužená chodba. Takže od začátku to tu přirozeně sloužilo jako odkladiště všeho možnýho. Na oblečení pro nás všechny tady dlouho ani nezbývalo místo. Pak se ale reorganizovalo a tak, jak to my ženský umíme, a tak tu vznikla šatna. Po všech směrech funkční. Děcka konečně vědí, kde mají svoje oblečení. Prádelní proces, jak nemusím nikde běhat, je mnohem rychlejší. Sezónní hadry už neputují do garáže. Jsem ráda!



A ještě fotka ze stavby před rozdělením místnosti:


Cabbages & Roses







Jsem velká fanynka britské oděvní značky Cabbages & Roses. Šijí hodně šatů, používají hodně kostiček, široké střihy, třeba tyhle šaty, och, ach! Jenom kliknout. Ovšem ta cena!

Tak aspoň obcházím sekáče a hledám věci, které by se daly hecknout ve stylu Cabbages & Roses. Posledně jsem objevila výše vyobrazené šaty. Včetně úprav u mé dvorní švadlenky za padesátkrát nižší cenu. Že se povedly?


P.S. Existuje v ČR (nebo jinde) výrobce podobně zajímavého oblečení jako dělají Cabbages & Roses, jen o krapet cenově míň nákladného? Nechcete se do toho někdo pustit? Byla bych první zákaznice.


Tisknu

 



Nevydržela jsem to a nakoupila si pár hotových šablon na sítotisk a hned potiskala zašlé oblečení. Původně jsem chtěla potisknout jen Anežce umazané, nevypratelné šaty. Pak mi bylo líto, že by kluci nic nedostali, tak jsem hledala u nich ve skříních a jak jsem tahala jedno zašlý tričko za druhým, nějak jsem se nedokázala zastavit.








Taky jsem vytáhla tiskátka písmenka, co už si tu schraňuju asi pět let a zatím nebyl důvod je vytáhnout.  A nakonec do lina vyřezávané kolo, které se ale z nějakého důvodu tiská i s pozadím.



Anežka byla nadšením bez sebe. "No, mamiiii, to je krásný. A to taky. A tohle!"  



Igísovi, který se do toho všeho vzbudil, to bylo jedno.  V tričku zapózoval, následně si ho pokydal jogurtem a bylo.



A takhle to vypadá, když se tiská místo skládání prádla, balení na víkend a jiných povinností.



Dlouho jsem krom školy neměla žádný koníček, tak jsem ráda, že teď mám. Juch!



EDIT: Uvažuju o koupi nějakýho setu na výrobu vlastního síta. Nemáte někdo z vás výtvarně nadaných tip? Koukala jsem na toho. Ale nejsem si jistá.