Pár momentek



..., které tak nějak napovídají v jakém rytmu se odehrává v naší rodině osmý měsíc čtvrtého těhotenství. Aneb na víkend přijela moje mamka, děti ohlídala, fotky nafotila (protože já už na focení nemám kapacitu).


Černý Petr a Kvarteto.

Knížky.

Televize. (Ano, po dlouhých diskuzích jsme si pořídili televizi a občas na ní i koukáme. :)

Jen tak poposedávání.

Hra Kdo je kdo? Chvíli trvalo než jí děcka pobraly, ale teď už jsou to přeborníci. 




Když dorazí domů táta, tak dojde i na akce typu kolo, brusle, koupání, rybaření. A občas se s nima i dokoulím někam na pivo. Ale příliš se nenamáhati a plotny se držeti, to je teď moje mantra.

Michael Patrick


Tak jsem si v osmém měsíci vyhodila z kopejtka a zašla na koncert. Klubový. Rockový. Lístky jenom na stání. I tak jsem se těšila.




Protože tohle zkrátka nebyl jen tak někdo, ale sám Michael Patrick. Nebo taky Paddy Kelly. Velký idol mého dospívání.

Pak se ale Kelly Family rozpadli, já dospěla. Ani když odešel do kláštera a já někdy mezi tím prožila duchovní konverzi, se pro mě nestal znovu vzorem. A když pak po letech z kláštera odešel a začal znovu hrát, působil spíš rozpačitě než usazeně. Až poslední album mě zaujalo. Tak jsem byla teď v sobotu zvědavá, co předvede.

Palác Akropolis. Lístky jen na stání. K velkému překvapení se ale na pár místech dalo sednout a pro mě se jedno místo uvolnilo (Díky, Stáňo!). Pár řad za mnou seděla řádová sestra. Slibný začátek.

A pak začal. A byla to bomba. Bohatý duchovní život nevtíravě převeden do rockové show. A že show stále dělat umí. A hudbu už zas taky. A taky se mu snad už dostatečně podařilo setřást ze sebe pozlátko teenagerského idola. Tak jsem opět zaujata. A kupuju nové CD. A prostě, jo. Příště jdu zas.






Masakr

Jmenuje (teda jmenoval) se Goliáš - ta dýně. Seznamte se.

Jednou večer už v pýžách jsme ho podtrhli. Velká celorodinná akce.

Žádná popelka se o něj nepřihlásila. Tak jsme ho následující den rozčtvrtili.

Samozřejmě pořádnýma nožema. A matkou, která to nejen schvaluje, ale i se u toho usmívá. Což byl asi první opravdový úsměv za ten den. Protože jestli čtvrcení dýně je masakr, tak začátek září s prvňákem, předškolačkou, batoletem a 34tt je masakr na ntou.


Dýním, všem rodičům, třídním učitelkám, vychovatelkám atd. a hlavně těm školákům zdar a sílu!