Cesta do Betléma




Začal advent, moje nejmilejší část roku. Letos mají děti dobrodružnou výpravu do Betléma. Na cestě plní úkoly. Včera třeba pekly perníčky. (Dělání těsta je na mě, se třema pomocníkama bych to nedala, oni dostanou až hotové a vykrajují.) Dnes mají V. a A. pro Igíska pro radost postavit mrakodrap z kostek, aby si ho mohl zbořit. Až to splní, namaluju jim obrázek mrakodrapu a nalepím do dnešního okýnka. Inspirace zase u nicenky, protože ona prostě děti zná a ví. Taky letos pro ně připravila bezva aktivity.



A tady něco pro mě. Moc se mi líbí tento adventní kalendář pro ženy.




Výzdoba vytažená, do nepořádku položená. Nejvíc se mi líbí plyšákový betlémek, který si vymyslely a zrealizovaly V. a  A. samy.



Krásný advent i vám.


***

Podzimní



Ještě než začne úplně zima, ještě než se začnou zpívat adventní písničky, zachovávám si v mysli podzimní náladu a listopadové aktivity.








Podzimní úklid.





A listopadová dětská mše u nás v kostele. Že ta naše schóla krásně zní?




Legolas a spol.







S Anežkou máme spoustu společných témat - oblíkání, sponečky, barvičky a tak. S klukama je to pro mě těžší, protože se nezajímám ani o motorky, ani fotbal, ani nejsem technický typ. Ale teď jsme si s Vikim společný zájem nějak náhodou našli. Froda, Legolase a jeden prsten, co vládne všem. Já večer čtu v posteli a ráno vyprávím, co jsem přečetla. Dost často na otázku, co jsem večer přečetla, teda musím odpovídat že nic, protože jsem u druhýho řádku usnula.

V. se vžil do Legolase. Jeho nástoje je ochoten nejen namalovat (= rozcvičovat ztuhlou ruku), ale i jejich názvy číst a psát (na rozdíl od slabik a slov ze slabikáře). Tak kéž nám tenhle společný zájem vydrží celou první třídu. A zdar i dalším společným zájmům maminek a synů!

Máte nějaké?



Pár fotek








... jen tak, protože: jsme slavili, máme se dobře, máme doma novorozeně.

P.S. Kostým doktorky je nejlepší dárek a je od nicenky. A je v něm na Verčino doporučení opravdový stetoskop a pár dalších opravdových doktorských věcí. A tak se u nás zdravověduje, doktorko-plyšákuje, veterinaří (jestli to jsou aspoň trochu český slova).

Jan Skácel




Pořídila jsem dětem jsem si knížku Básní pro děti od Jana Skácela. Asi rok jsem sháněla Uspávánky ve vydání z roku 1983 - tuto - ale není s sehnání. Vydání Básní pro děti z nakladatelství Blok je bez obrázků, ale zase zahrnuje všechny tři dětské Skácelovy sbírky. Z nichž jsou podle mě Uspávánky nejlepší. Bylo by mi líto, kdybych je nemohla s dětmi sdílet. Už nějakou dobu čteme Halasovy dětské básničky Před usnutím a zdá se, že jsou naše dvě starší děti ve věku, kdy to v nich pěkně rezonuje.








Ale do Uspávánek se sama ráda začtu. Speciálně v tuto roční dobu zase Skácelova poetika rezonuje ve mně.

A nedávno jsem díky této odvážné učitelce objevila i video, které prostě nemůžu nesdílet. Nejvíc mě dojaly ty mihotající se draci v oblacích a dětské dopisy, které pouštějí po špagátech. Přinést toto do školy je podle mě fakt odvážný krok. Anebo ta škola je prostě odvážná sama o sobě. (Anebo toho o současných školách vím opravdu málo.)




Ale abych nechválila jenom cizí školská zařízení. Ta úvodní fotka, to je fasáda naší školky. Loni jsme jí na výzvu učitelek tvořili my rodiče s dětmi. A myslím při tom i na Leonarda Cohena a doufám, že někdo i jeho text napíše na nějakou fasádu.

Krabice od bot




Plníme s dětma krabice od bot (teda ještě musíme sehnat ty od bot). Jde o projekt s podtitulem děti darují dětem. Darují výtvarné potřeby, knížky, hračky (i ty, se kterými si už hrály). Každé z našich dětí daruje stejně starému dítěti. Jáchym daruje ponožtičky, látkové plínky, chrastítka, to čeho máme víc než potřebujeme. Igísek plyšáka dalmatina, nějaké puzzlíky a kreslení. Anežka zabalila pro pětiletou holčičku i knížku, kterou má sama moc ráda. A taky vodovky, hezký holčičí sešit, sponečky a panenku. Viki reflexní náramek, vodovky, rubikovku, knížku a drsňácké obrázky na oblečení.  Líbí se mi ta základní myšlenka: "S plněním krabice mohou dětem pomoci rodiče, ale důležité je, aby ji plnily samy děti." Ještě můžou přemýšlet, čas máme do 6. prosince.




A tady naši dva slaďouši. Igísek je úplně vzorný starší bráška.







V sobotu ráno







..., když jedno dítě odjede s tátou do města na nákupy (a v podstatě by to mohlo být kterékoli dítě), jde všechno nějak strašně snadno a v poklidu.




Z minulého týdne





Ještě vkládám pár fotek z minulého týdne. Děti byly s babičkou a dědou po výletech po okolí. Moc si ten týden užily.

Tento týden jsme o poznání víc doma. Párkrát jsem vyrazila s kočárkem do školy, ale u Labe to dost fučelo a cestou zpět už všichni řvali (mě nevyjímaje). Vypravování do školy nám celkem jde. Odpoledne to ale bývá dost improvizace a zkoušení, co jde a co už je moc. Přesuny z domu někam autem jsou častý a hodně usnadněný tím, že v kuse pouštím audio Kvak a Žbluňk jsou kamarádi (vypráví to Vojtěch Dyk s Jakubem Prachařem a je to sranda pro dvouleťáky, čtyřleťačky, prvňáky i třicátníky).

Jáchym je zlatý. Kojí se rychle, vstává jak kdy. Ideální by teda bylo, kdybych chodila spát brzy. Jenže já se pustila do Pána prstenů. Ne filmu. Knížky. Tak mi to večer prostě nedá. Ale nečetla jsem nic ani nepamatuju a pokaždé když přelouskám pár stran, cítím se tak nějak důstojněji.

Holky moje, sousedky mi sem nosí jídlo. To je vám takový blaho, že se to ani nedá popsat. Teplý jídlo darovaný. A ještě vyposlechnou mé hormony poznamenané výlevy. I Jášíka pochovají.


Máme se vlastně strašně hezky!


Tady Jáchym v babiččině náručí.