Náš běžný den


... jsem popisovala loni. Od září, co nám začala škola, se dost proměnil. Pamatuju si, když jsem byla doma kdysi dávno na mateřský jen s jedním kojencem a jedním batoletem, moje největší přání bylo být co nejvíc mimo domov mezi lidma. Teď je mým největším přáním moct celý den sedět na gauči a nehnout se odsud. Tedy nač si teď opravdu nemůžu stěžovat je nedostatek přemísťování se.





6:00 vstáváme, když vstanem o chlup dýl, nastává problém, neboť naše tempo je zkrátka naše tempo, a to zahrnuje dlouhé rozkoukávání, dlooouhééé snídání a naprosto nekonečný přesun z kuchyně do auta

7:45 začíná škola, takže moje první velká (stresující) povinnost - odevzdat dítě do instituce včas - splněna. Pak nastává radostnější chvíle, přesun do školky, společný úkol pro rodiče a děti v šatně, pohoda, pohoda a frrr domů

8:15 - 10:00 to je můj čas jen s mrňatama, trochu si hrajem, trochu kojíme, někdy zvládnem i něco zařídit, a taky uklízíme, vysáváme, perem a tak, kolem 10 začínám vařit oběd

11:00 jíme, pokud tady zaváháme, je to v kýbli, protože na 12 je potřeba vyzvednou děcka

12:00 několikrát týdně vyzvedávám obě děcka po obědě (občas mi je někdo z našich kamarádů - Bůh jim žehnej! - doveze). Viki někdy bývá v družině, ale spíš míň než víc a v dalším pololetí bude ještě míň. Toto jsem na začátku hodně řešila, jak s kroužkama, družinou a ukázalo se, že aktuálně nám nejvíc vyhovuje ten model - obě děti po "o" domů. Anežka už ve školce vůbec nespí.

12:00-14:00 odpočinek po "o". Mrňata spěj, V. a A. si potichu a v poslední době i moc hezky hrajou. Já mám odpočinkovou a duchovní chvilku sama pro sebe, ale snažím se i pověnovat starším. Někdy zvládnem i úkoly a logopedii, ale spíš nám pořád zůstávají na večer.

14:00-15:00 druhá stresová vlna dne - svačiny, pooblíkat, nachystat ven, vyrazit ven - ideálně se čtyřma dobře naladěnýma dětma (aktuálně se vypravujeme ven 30-45min).

15:00 - 17:00 Někdy jsme na zahradě, někdy odvádíme nejstaršího na kroužek a pak tam něj čekáme. Každopádně, když už vyrazíme, snažím se děti - čas nečas - udržet venku co nejdýl. Někdy jsou za tu dobu tak vymrzlý, že zvenku skáčou rovnou do vany. (Nevím, jestli se tomu dá úplně říkat otužování).




17:00 celá rodina společně večeříme, po večeři úkoly (pokud se nestihly předtím), povinnosti (úklid hraček, pyžama, někdy -  ale od září fakt spíš výjimečně - V. uklidí botník, A. nádobí),  po nich by měl být čas na rodinné stmelovací aktivity (jako třeba i čas na děti jeden na jednoho), ale většinou už jsme tak mrtví, že jen pustíme televizi, před kterou všichni společně zalehneme, a to navíc jen na opravdovou chviličku, protože úkolování a povinnosti pořád zabírají neúměrně času. Tahle část dne nám od září hrozně hapruje a moc nevíme, co s tím.

19:00 zuby, čtení, uspávání mimin, do 20:00 bývají všichni tuhý a rodičům začíná pré. Který může vypadat různě -  třeba jako úklid kuchyně, plánování následujících dní (týdnů, měsíců), složenky apod. Někdy film. :)

21:30 ideálně čas jít spát


Kdyby se někdo ptal, kdy mám čas na nějaký extra aktivity, tak je to hlavně díky tomu, že jednou týdně na dopoledne chodí mrňata hlídat hlídací teta. To jsem si vybojovala, uhájila a byl to ten nejlepší nápad, co jsem za svou mateřskou měla.

Na jaro plánuju vyměnit auto za koloběžku a kola. I nadále striktně dodržovat poobědový klidový režim. Nepřibírat si žádné další aktivity, ani dětské, ani dospělácké. A zkusit líp strukturovat naše večery.


Podělí se někdo ze čtenářů o své triky a tipy, jak zvládat rodinné večery?
Dík!

6 komentářů:

  1. my máme jen dvě děti, tak to je houbelec radění. večery s dětma? my čteme, kreslíme, stavíme z lega a uklízíme.kluci se taky pěkně sklidní u skládání puzzle,když skládáme všichni. a poslední dobou hodně tancujeme. teda já a děti. hrozně se na to těší. já mám pocit, že jsem aspoň chvíli narovnaná. hrozně se hrbim. teda jako trsáme. a tom vaří večeři:)a vyprávění biblických příběhů je taky super když se povede!

    OdpovědětVymazat
  2. Klárko, já mám děti jen tři, ale také prvňačku, předškolačku a dvouleťáka. A válčíme velmi podobně. Vysnívám si ideální naplněné podvečery, ale často také odpadneme nebo to zanikne v únavě, ledaskdy i v řevu některého či všech zúčastněných. Tak nějak jsem si vysvětlila, že i když to třeba skončí i té společné televize, která jako do té vysněné náplně rozhodně nepatří, že to není nic špatného. Protože v tom zbylém čase se dětem nevěnujeme málo. Že když jim dopřejeme dost pobytu venku, společné čtení před spaním, kroužek, společnou večeři, popovídání si...tak že zachumlat se pod deku a nabrat sil u televize je vlastně taky fajn... Někdy se povede udělat povinnosti po obědě a večer je víc sil, když není, netřeba si to vyčítat. Myslím, že my rodiče bychom prostě neměli z našich rodin padat na ústa, u nás se to ve snaze "dokonalé náplně našich dní" párkrát stalo. Tohle byl můj osobní závěr, o nějž se ráda podělím, možná Vám pomůže. Díky za sdílení Vašeho života, je pro mne inspirací.

    OdpovědětVymazat
  3. Klárko, mně připadá, že se čtyřma dětma toho večer stíháte dost! (U nás se dvěma - navíc bez školních úkolů - to vypadá v časovém úseku 17-19h obdobně, jen večeře, poklidit, chviličku pohrát, umýt a spát - s manželem se v tomhle různě střídáme.)
    A prosím tě, konečně jsem se dostala na půdu pro ty šaty, jak jsem ti asi, ehm, před rokem psala - kam ti můžu poslat fotku?

    OdpovědětVymazat
  4. ahoj Klárko, my máme děti 3 (6, 3 a 1,5 roku)a ani k večeru je energie a síly neopouští... Většinou se snažím spojit zábavné s užitečným, a tak společně připravujeme večeři nebo třeba pečeme moučník. Vaření všechny děti moc baví a je i větší pravděpodobnost, že toto jídlo posléze sní! Nebo starší tvoří s malou obměnou opakovaně to, co už vyráběly ve školce při výtvarné činnosti. Oblíbené jsou u nás i čichové, chuťové, sluchové nebo hmatové hádanky, jednoduché a rychlé domácí pokusy, v plánu mám vyzkoušet nějaký večer stínové divadlo. ALE pokud cítím únavu a potřebuji aspoň ch.v.i.l.k.u klidu, posadím děti na kanape a bez pocitu viny pustím pohádky...jinak totiž u mě může hrozit výbuch:-)Přeju hodně radosti vám všem! Petra

    OdpovědětVymazat
  5. Ženy, děkuji za reflexi i sdílené zkušenosti. Jak známo, dost často stačí sepsat na papír, jak se věci mají a sebereflexe se dostaví hned záhy. Takže přijímám, že toho jako rodina děláme dostatek a opakuji si jako mantru - hlavně ať je doma pohoda. A to samé přeji i vám.

    OdpovědětVymazat
  6. Moc krásně sepsaný. Myslím, že tohle si málokdo dopředu umí představit. Já uměla. Proto mám jen 2 děti - a to ještě po 12ti letech po sobě. Věděla jsem, že na tohle bych neměla sílu, ani organizační schopnosti. Potřebuju kromě maminkování pracovat a chodit do kina. Jinak to nejsem já. Ale to je na každým. Držím pěsti a moc vám fandím!

    OdpovědětVymazat