Co neděláme (protože to nezvládáme)








Blogové příspěvky jsou z podstaty věci o tom, co jejich autor dělá či stíhá. Sama pro sebe i z pocitu odpovědnosti ke svým čtenářům, píšu tedy seznam věcí, které neděláme, protože se zkrátka do našeho života, který je někde místně situován, postaven na určitých hodnotách, organizován dvěma lidmi s individuálními neduhy a navíc v něm figurují 4 čtyři malé děti, nevejdou.

Tady je:

  1. V zimě nelyžujeme. Vůbec. Ač bych to dětem i sobě ráda dopřála. Bydlíme ale v polabské nížině a pravidelně lyžovat by znamenalo vynaložit obrovské úsilí a finance.
  2. Děti nechodí do hudebky (a ani nebudou). Opět - ráda bych. Ale bydlíme na vesnici a hudebka dvakrát týdně by udělala z mámy taxikářku a ze zbytku rodiny štvance. Takže jsme učinili toto rozhodnutí.
  3. Nejezdíme společně na nákupy. Když jsem měla dvě děti, ráda jsem je brala nakupovat týdenní nákup. Přišlo mi to jako bezva sociální trénink. Učili se zdravit, dávat jídlo do košíku, pomáhat vyndávat na pás atd. Anežka v tomhle byla přebornice. Poslední měsíce až rok nakupuju, buď když jsem sama, anebo si nechávám nákupy vozit domů. Prostě nám to nepasuje do harmonogramu. (A jak se ukázalo při posledním testu - aneb někdy to prostě jinak nejde - Igís netuší, co se v obchodě dělá (a dělat nemá).)
  4. Nepoužívám látkové plíny. Používala jsem je u prvních dvou dětí. U jednorázovek mě dost štve ekologická stránka věci, i ta finanční. Ale (ačkoli s třetím dítětem přibyla do domácnosti sušička), mám chronický problém s organizací praní, sušení i skládáním do skříně. Látkovky prostě nezvládám.
  5. Nechodíme na dlouhé procházky. Moc ráda bych, aby moje děti byly zvyklé na dlouhé pěší výlety, ale aktuálně jim (si) to zkrátka nemůžeme dopřát. Okruh do školky a zpět má 2,5km a to je maximum, co naše skvadra, v níž figuruje i jeden nenasytný kojenec a jedno zarputilé batole, zvládne bez větších problémů. Snad časem.
  6. Nechodím s Igísem na cvičení rodičů s dětmi. Chodila jsem s prvními dvěma a považuju to za velmi hezký rodinný čas, ale teď to není v mých možnostech.
  7. Ani my ostatní nechodíme do Sokola. Toužím po tom. Viktor na všestranné klukovské cvičení. Anežka na gymnastiku, já s ženskýma na dance aerobic, ale i zde platí, že je to z vícero důvodů aktuálně mimo naše možnosti.
  8. Nejezdíme do Prahy. Ač ji máme víceméně za rohem a s ní spoustu hezkých možností jako muzea, divadla, památky, různé akce pro děti (a v rámci obohacování kulturního kapitálu našich dětí bychom je rádi využívali), byli jsme v Praze jako rodina na výletě všehovšudy jednou. Letos na Staromáku na Tři krále. A soudě dle stupně náročnosti celé akce, to bylo na dlouho dobu zase naposledy.
  9. Nenosím mimino v nosítku. Protože mám další tři, kteří chtějí ňuchňat, chovat či se neustále šmrdolit kolem. A já potřebuju trochu šetřit záda. Takže nosím, ale jen když už je fakt zle. (Na jaře a v létě budu asi ale nosítko používat víc - na zádech při koloběžkování.)
  10. Nemám domácnost jako klícečku. Snažíme se. Všichni se zapojujeme. Přesto to u nás v 90% času vypadá, jako by se tudy prohnalo tornádo.

Abych to ale pozitivně uzavřela. Navzdory řečenému si nemám na co stěžovat, protože toho pořád dost hezkého děláme: máme bezva školku, malou vesnickou školu v místě bydliště, jezdíme často na kole, chodíme s dětma pravidelně plavat, bruslíme, rybaříme, doma se já a Anežka učíme hrát na flétničku, Viktor je hasič, Luboš hraje s klukama z práce squash. Chodíme v neděli do kostela a  zpíváme v kostelní schóle, účastníme se spolkového života u nás v obci, něco z místních aktivit i organizujeme. Učíme děti modlit se i pracovat. ;)


Takže za mě  - rozlišování a tříbení zdar! A žádný stres, když něco prostě fakt nejde!

3 komentáře:

  1. Klárko, díky za sdílení a za upřímnost. Leccos na toto téma jsem si právě sama v sobě musela vytříbit a zpracovat, také jsem se dřív trápívala tím, že to či ono nedáváme, a zapomínala na to, co dáváme :-)... a také si rozhodně myslím, že to neděláte málo a že nic zásadního nechybí :-)

    OdpovědětVymazat
  2. jéje my neděláme vůbec nic:)a fakt mi to nevadí. I když fakt bych brala jednu sobotu navíc! Páč by to chtělo dělat koupelnu a skleník a kurník a kluci by chtěli(podruhý v životě) do bazénu:)

    kostelu zdar!

    my teď začali nakupovat na rohlík.cz, nejezdí i k vám?muž je nadšen že už nikdy nepojedeme do obchodu:) (a když jsem když františek začal chodit a ta látková plena mu fakt vadila začala zas kupovat papírovky, léčila jsem si blbé svědomí nákupem papírovek v dm-natur rozložitelných a eko prostředků pro domácnost:))

    p.s.:od kdy se chodí do rybářského kroužku?protože to bychom teda Antonína jednou měli neošidit!

    OdpovědětVymazat
  3. Jé, to je fakt boží příspěvek. Mám ráda blogy, kde se nikdo za ničím nehoní a nelakuje. A seznam mám stejný, dokonce jsem nechodila cvičit ani s jedním, nějak mi ta představa družení nebyla příjemná :-).

    OdpovědětVymazat