Mít syny

Být mámou kluků, jak jsem o tom už někdy psala, je pro mě velká výzva. Mnohem jistější se cítím ve světě barviček, korálků, laků na nehty (hovoříme-li o aktivitách s dětmi - pozn. pro ty, co mě nikdy s nalakovanými nehty neviděli).

Pravdou ale je, že mě ten mužský svět, který se mi otvírá teď hlavně díky Viktorovi, dost fascinuje.
Na začátku června byli Luboš s Viktorem koukat na běžce v jednom běžeckém závodě. Viktor se vrátil s úplně rozzářenýma očima. Jak sportu moc nefandím, tohle mnou opravdu hnulo. Do týdne jsem pořizovala běžecké boty (pro sebe) a pomalu zkouším, co dovedou.

A ten Pán prstenů z loňska? Pořád mě to drží. Už třičtvrtě roku jsem teda zaseklá někde v polovině Dvou věží. Kdykoli ale vyvstane téma Legolas, jsem - a samotnou mě to udivuje -ochotná všeho nechat a jít diskutovat jeho střelecké vybavení.

Poraďte vy zkušené matky synů, co s nimi děláte, aby to bavilo vás i je? Pochlubte se, jaké pole neorané se vám díky nim otevřelo?






Na té fotce oni prosím pěkne nečůrají, jen své matce pózují. 

5 komentářů:

  1. Se synem jsem buď kreslila, stavěla ze stavebnic nebo muzicírovala. Ale ho vždy bavilo téměř vše a máme dost společných zájmů. Často se mnou něco kutí v kuchyni, jezdíme spolu na kole, plníme činy z Lesní moudrosti a čím je starší je toho víc a víc.
    Ale fotbal jde třeba úplně mimo nás. Ta poslední fotka je dokonalá!
    Zdraví Zuzka

    OdpovědětVymazat
  2. já mám jen dcery, ale měla jsem dva mladší bráchy - vždycky jsem je utáhla na čundry, táboření, zálesáctví, bobříky, kápezetky... teda než vyrostli. Snad to bude bavit i holky ;-).

    OdpovědětVymazat
  3. Mám jen dceru. A tohle fakt obdivuju!

    OdpovědětVymazat
  4. naši kluci jako malí milovali trainspotting :-), vlaky vůbec, auto jsme tehdy neměli.. ale rádi se mnou i vařili a pomáhali v kuchyni. I když jsem fotbalu nikdy nefandila, jejich vášeň pro balón mě nadchla, zjistila jsem, že stačí na výletech vytáhnout mičudu a rázem se vyrojí spousta dalších kluků, hned se skamarádí, ta jejich radost ze hry je nakažlivá. a teď, když jsou větší, by je bavily výpravy za keškami, jen já se zatím neskamarádila s chytrým telefonem. Moc se mi líbí vaše postřehy, Kláro, a ráda k vám chodím číst. Lenka

    OdpovědětVymazat
  5. A já mám dvě dcery, které se po pokusech s gymnastikou a baletem daly na dívčí fotbal :-) A chlapečka, který jde od malička po bagrech a strojích a vlacích, ač jsme mu to nikdy nepodsouvali... :-) Budou mu teprve tři, takže ještě radit moc nemohu... ale jsem zvědavá, kam se jeho zájmy posunou, a nejen proto tu budu i nadále moc ráda čerpat inspiraci! Klárko, díky za ni, jste úžasná inspirativní rodina!

    OdpovědětVymazat