Běh

V červnu jsem začala běhat. Začala jsem tak, že jsem 100m běžela a 100 dalších se v chůzi vydýchávala. Tento týden jsem uběhla zaráz svých prvních 10km a vím, že až budu mít víc času, zvládnu i dvakrát tolik.

Já vím, že běhání je hit. Ale jsem z toho pořád trochu vyplesklá. Že běhám já, v tělocviku vždycky poslední, bez sportovních návyků, po čtyřech dětech.

Proč ale ne. Někdo běhat chce a nemůže. Tohle uvědomění bylo silnou motivací do začátku. Konkurenční motivací je pak utržený čas pro sebe. Jednou za dva za tři dny půl hoďka až hoďka jen já sama za sebe. A řeknu vám, a běžci, ti to asi dobře znají, že to není čas všední, chronos, ale čas sváteční, kairos, kdy se dějí věci.

Teorii běhu nemám nijak načtenou, jen jsem si předem přečetla, že je třeba pravidelně dýchat, tak jsem to hlavně ze začátku dost hlídala.

Boty jsem intuitivně koupila bosonohé, protože i normálně chodím dost bosa. A řekla bych, že to bylo dobré rozhodnutí. Cítím, jak došlapuju a tak. Ač běhám z 90% po asfaltu, klouby, ani záda mě nebolí. A v botech jsem i mimo běh strávila vlastně celé léto.

Vlastně jen sklízím a těším se, kam mě ještě běh zavede.

Běháte? Proč běháte? A co bylo na začátku vaší motivací? Podělte se.

3 komentáře:

  1. Klári, jak píšeš... ten čas sama pro sebe.

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, přesně...Ty chvilky pro sebe!
    A 10-tyjo!!

    OdpovědětVymazat
  3. Behám od VŠ, aby som sa ,,stretla,, so sebou a reštartovala po akýchkoľvek ťažkostiach.
    Lenže teraz už 55 ročná to bolo nevyhnutné: únavový syndróm, v prírode aj modlitbou, muž autista aspoň so mnou osamote, čo doma nechce a výroba serotonínu, ktorý môjho ,,celého človeka,, konsolidoval...

    OdpovědětVymazat