"Váš poradce ve chvílích nejtěžších"


Teď v úterý na Svátek všech svatých jsme pochovali dědečka. Zemřel minulý týden v úctyhodných 87 letech. Dostala jsem od rodiny za úkol sepsat smuteční řeč.

"Jak se píše smuteční řeč." Strýček google vyplivl několik zdrojů. Jeden z horních nesl sympatický nadpis "Zásady projevu na rozloučenou". Super. Kliknu na to, čtu, ale po pár řádcích mi lehce zatrne:






"Ten, kdo se za naši společnost se zesnulým spoluobčanem loučí, musí sám reprezentovat ušlechtilé lidské vztahy, aby mohl zaujmout a přesvědčit. Musí hovořit ve smyslu vědeckého světového názoru, ve smyslu všech pokrokových zásad a ideálů naší společnosti. Život podléhá podle zákonů dialektiky stálé přeměně, a proměně, je to vlastně stálý chemický proces obnovování látek. ... Pochopíme-li správně tyto skutečnosti, pomůže nám to nejen vyrovnat se se ztrátou milované bytosti, ale překonat i strach ze smrti ono dědictví zastrašovací politiky náboženství a reakčních ideologií. Pro smutečního řečníka z toho jasně vyplynou zásady, podle nichž musí stavět svůj projev tak, aby myšlenkovou hloubkou nejen vyhovoval ideovému základu naší společnosti, ale aby dokázal i uklidnit lidský cit, přesvědčit o upřímném pochopení a účasti, zmírnit zármutek a soudružsky potěšit v nejtěžší chvíli. ... Máme-li hodnotně nahradit zastaralé církevní obřady, pak musíme i do slov na rozloučenou dát místo přemíry smutku víru a přesvědčení o správnosti poslání člověka na zemi. " (http://www.pohrebnictvi.eu/pohreb/0/0/2/34)

Při poslední větě bych asi za jiných okolností vyprskla smíchy, za daných okolností mě ale spíš silně píchne v oblasti srdeční. Tohle je web, který má v podtitulu větu "Váš poradce ve chvílích nejtěžších"? Tohle je výstavní skříň českého pohřebnictví? Je vůbec možný, aby skoro třicet let po revoluci někdo bez skrupulí opsal a za aktuální vydával materiály marxisticko-leninské propagandy?


Ok. Píšu na kontaktní adresu. Třeba někdo udělal chybu. Odpověď přijde záhy. Prý jde jen o historickou literaturu, která "popisuje pohřebnictví v dobách dávno minulých." Ok. Dobře. Ne každý ví, že k citovanému textu je vždy potřeba taky doplnit zdroj, z něhož cituje. Píšu zpět, ať tak učiní, neboť bez uvedeného zdroje je to při nejmenší matoucí. Přijde zpět, že se "nejedná o knihu, ale o příručku", "o manuál pro pracovníky pohřebnictví, který zpracoval nějaký komunální podnik". E-mail je pak uzavřen konstatováním: "Jen jsem zdigitalizoval manuál, který by jinak zmizel ze světa. A to by byla škoda. Tímto vysvětlením téma uzavírám."

Koukám znovu na web. Pořád se honosí podtitulem "Váš poradce ve chvílích nejtěžších". Děkuji pěkně, ale o takového opravdu nestojím.

Pohřbem dědečka se mi otevírá úplně jiný svět. Doteď jsem řešila především porodnice. Začíná mi však být jasné, že stejně jako v porodnictví, tak i v pohřebnictví je před námi spousta práce...

Nakonec pak, abych dostála titulku tohoto článku, přikládám odkazy na opravdu kvalifikovanou pomoc v oblasti konce života:

Cesta domů: www.cestadomu.cz

Ke kořenům: www.kekorenum.cz

Tobit: www.tobit.cz


Znáte další?


1 komentář:

  1. No ty kráso ... achjo a díky. (Tím, že jsem ve škole téma smrti nevynechala, se na mě všichni dívají skrz prsty.)

    OdpovědětVymazat