Jak využít advent


Uveřejňuji svoji mini přednášku, která zazněla při setkání maminek s dětmi u nás v komunitním centru. Zazněla začátkem prosince a byla na téma:




Jak využít advent

Já bych začala svoje krátké povídání tím, že existují dva druhy času. Čas všední, každodenní a čas sváteční. Rozdělují to tak všechny kultury na světě. Ten obyčejný, všední čas, ten převažuje, naplňuje mnoho hodin našeho dne, mnoho dní našeho roku, mnoho let našeho života. Ten sváteční čas fakticky počítáme na minuty, hodiny, dny.

Všední čas je složen ze stereotypních činností. Běžný den tento stereotyp vyžaduje. Není možné to dělat pokaždé jinak. Je potřeba vstát, nasnídat se, obléci se apod. Ten stereotyp nám dává jistotu. Na druhou stranu začne ale po čase být ubíjející. Především na mateřské. K tomu trocha poezie:


Olga Škochová Bláhová

Litanie

vytřídit

dát do pračky

nasypat prášek

počkat až se vypere

vyndat z pračky

odnést do pokoje

přistavit židli

položit koš

rozložit sušák

rozvěsit

-

sundat

složit

uklidit

skládání prádla -

to je moje litanie

(odposlechnuto z rozhlasového dokumentu  Haiku kojící matky)


Nevýhoda stereotypu je, že člověku  začne po čase ze stereotypu hrabat, potřebuje z něj vypadnout. Ideálně dosti pravidelně. Proto mají všechny myslitelné kultury světa v současnosti i historii dvojí dělení čas na čas všední a čas sváteční. Teď k tomu svátečnímu. Kdo z vás považuje za svátek advent?
Advent pochází z latinského slova adventus, to znamená příchod, je to období čtyř neděl před vánočními svátky. Je to doba radostného očekávání. Těšíme se na štědrodenní zvyky, na štědrovečerní večeři, na dárky, na to jak našim blízkým uděláme radost. V křesťanské tradici je to doba očekávání narození Ježíše Krista, který přišel na svět jako chudé dítě v chlévě v Betlémě. Ať tak nebo tak, advent je napříč kulturami vnímán jako doba příprav na Vánoce, největší svátek západní civilizace.  Vedle toho je taky vnímán jako doba zklidnění. Jak si to vyložit dnes?

Současná doba má tu výhodu, že poskytuje mnoho prostředků, technologií k efektivnější práci. Třeba mobil, nebo auto, počítač, to všechno jsou dobří sluhové. Mohou se ale stát zlími pány. A to v případě, že nás oberou o ten čas, který by měl sloužit jako sváteční.

V tomhle je dobře, že přicházejí děti, s nimiž je rytmus práce a odpočinku třeba dost významně přehodnotit. Děti od přírody totiž potřebují, vyžadují to pravidelné střídání času všedního a svátečního. Vyžadují aby po nějaké práci nastal čas pomazlení, pohrání, čas společně prožívané radosti. Ta společně prožívaná radost je pro ně sváteční čas. Ne dárky, ne pohádky, ne cukroví, ale to že to to mohou prožívat s námi. Že si sedneme a společně koukáme na pohádku, že společně pečeme cukroví, že se společně radujeme z dárků. Psychologie to definuje jako potřebu být přijímán a ta se netýká pouze dětí, ale i dospělých.

Být přijímán, moci být sám sebou. Zjistila jsem, že mi to jde u kafe, ale i třeba s dětma, když se nechám strhnout nějakou hrou.  Přiznávám bez mučení, že hry na prodavačku nebo restauraci mě už po těch letech ani trochu nebaví. Ale opětovně jsem našla zalíbení ve hře na schovávanou, taky ráda stavím lego nebo si k nim jen tak lehnu na zem a nechám je po sobě lézt. Netřeba velkého úsilí k tomu, abychom začali slavit. Řekla bych, že nejtěžší na tom je ten krok, kdy se musím nechat vytrhnout z práce.

Tak abych tu už moc dlouho nepovídala, a mohly jste povídat vy, shrnu to: existují dva druhy času, čas všední a sváteční, čas všední tvoří většinu našich dní, našeho života, čas sváteční naopak není tak úplně samozřejmý a musí se o něj taky trochu bojovat. Zejména pak chceme-li ho zařadit do našich dní jako jejich součást. Takový sváteční čas zařazený do běžného dne může vypadat různě – může to být chvíle zastavení a rozjímání u kávy či čaje, může to být ponoření se do hry s dětmi, čtení s dětmi, zpívání, cokoli co v nás nějak rezonuje, co v nás vyvolává pocit, že teď jsme naplno přijímáni, naplno člověkem, nejen nějakou rolí. Často tento pocit vzniká až po nějaké chvíli. Nejtěžší je asi to nechat se vytrhnout ze své zaručeně nepřerušitelné veledůležité práce. Co advent? Advent je historicky I z hlediska ročního rytmu, časem zklidnění. V naší době zaměřené na výkon si toto zklidnění ale musíme uhlídat. Musíme ho aktivně vyhledávat. Připravujeme se na největší svátek roku, to je šance, která nastává jen jednou ročně. Advent je tedy především příležitost. Sám o sobě má nádech času slavnostního. Jen je potřeba ty chvíle vyhmatat. To samé pak samozřejmě platí o vánočních svátcích. Hledat si svoje sváteční chvíle v čas, který se víc než kterýkoli jiný čas roku nabízí jako sváteční.

Advent a Vánoce poskytují PŘÍLEŽITOST pro intenzivnější vnímání času jako veličiny, která není určena výhradně k práci, ale i k chvílím, z nichž můžeme skutečně čerpat. 




Žádné komentáře:

Okomentovat