Slepičky

Kurník přestěhován na zahrádku a již zabydlen šesti novými členy domácnosti. čtyři statí chlapi ho museli stěhovat, na terase už se poslední dny nedalo hnout, teď pro změnu všude poletuje polystyren.

Na stavbu použil Lubš stará okna a jako kukaně dva noční stolky. Zbytek - osb desky, latě na rám, polystyren na zateplení - se musel dokoupit, takže investice to nebyla úplně malá. Kurník ještě přijde natřít, pletivo dodělat, vsadit branka.

Co si od toho slibujeme? V první řadě j to rodinný projekt, s Lubošem jsme se na jeho významu pro naše potřeby shodli a jdeme do toho společně. Děti se rády přidaly, jak jinak. Slibujeme si od něj tedy především ty společně naplnuté síly. A jako vedlejší produkt to všechno ostatní - užitečně zpracované zbytky z kuchyně, vajíčka, i v zimě využitá zahrada apod. A už teď máme naše slepičky rádi.








Manažer rodiny










Na jaře - jako každý rok a jako každý rok neplánovaně a impulzivně - přeskládání obýváku a dalších koutů interiéru. Zkrátka, doma to po zimě začne být vždy už trochu těsné. Pryč jsou ty časy, kdy jsem myslela, že náš dům je obří a museli jsme se tu hledat. Teď spíš vymýšlím, jak z jeho koutů vydyndat co nejvíce osobního prostoru pro každého člena rodiny. Takže aktuálně má každé dítě svůj pracovní stolek a nad ním svojí vlastní nástěnečku. Na diplomy, rozvrhy apod. Od září nám přibude školačka.

Terasu už bych taky měnila  - v letní obývák, ale když ona je z ní zrovna dílna a kutí se tu kurník. Slepičky přijedou už v pondělí.

Jašík chodí, dudá, vaří, kutá v písku a celkově je to nejspokojenější miminko.

Truhla - jeden z posledních garážových pokladů - přijde zlehka zrestaurovat a využít v obýváku. Když ne teď na jaře, tak do podzimu určitě.

Já jsem odevzdala školní práci, chystám se na závěrečné zkoušky, už brzy za mě bude pedagog. (Nová životní éra.) A taky se mi dost uleví, protože studium v tomhle věku a s tolika maličkými pod sukní - uf - fakt dává zabrat.

A konečně se mi daří šití, nit se netrhá, jehla se láme minimálně. Tak jsem usoudila, že zvládnu i vestičky ke staročeskému kroji na letošní Máje. Poradila mi zkušená krojařka - jen sešij kus sametu, místo ramínek dvě mašel a máš to. Jdu do toho.

Fundraiserka Nadace Via Martina Vaňková za naši mini neziskovku (nejen) udělá 108 pozdravů slunce. Už dlouho mě nic nedojalo víc.

Jen k tomu běhu se po zimě ne a ne donutit.

Tož, toť moje radosti v tom úprku zvaném manažer rodiny. Vše po chvilkách, vše za běhu, ale bez nich bych to nebyla já. 
Stěhujete? Studujete? Šijete? Běháte?  Co jsou vaše radosti, milé manažerky?