Do Chorvatska


Nechala jsem se ukecat a po 15 letech jsme zase vyrazili do Chorvatska.

Před 15 lety jsme jeli s Lubošem stopem, na cedulce nápis "SEA", kam dojedem, tam dojedem, bezstarostných dvacet a jedenadvacet, v kapse každý 100 euro. Dojeli jsme na Istrii a strávili tam deset dní.

Tentokrát nás jelo šest. Auto napakované po strop. Zapotřebí bylo mnohem víc plánování i podstatně víc eur v kapse. Odhodlání dojet k moři a pořádně si to tam užít však bylo stejné. Z destinací to zase vyhrála Istrie, protože víc hodin v autě jsem si představit nedovedla.


Ráno po nočním přejezdu v Poreči.

Po 15 minut dva ze čtyř zmáchaní. 

Trocha turistování po Poreči. Oběd, hřiště na jakémsi náměstíčku.



Odpoledne do naší destinace, Pomer na úplném jihu Istrie. 


Apartmán ve druhém patře. Mise týdne: zajistit, aby všichni zůstali naživu. 



Kostel v Medulinu. Narvaný k prasknutí. Děcka už se v průběhu mše celkem orientují, tak ji zvládli i v chorvatštině. 

A pak na pláž do turisticky oblíbeného Medulinu. 

Je tu ubytovaný i bratranec Míša, tedy o důvod víc tu strávit pár dní.

Pomer je vesnička něco jako naše. Turistů je tu velmi málo, sezóna tu začíná až v půlce července. Lávka přes záliv. (Nad ní kopeček s poutním opukovým křížem. Moje běžecká destinace.)

The Incredible Hulk na lávce...

...a další průzkumníci.

Mořské potvory mají s tátou.

Se mnou kytičky a kaktusy. První den vytahuju na stovku kaktusových trnů ze tří párů rukou. 


"Mamííí, a tohle se jíst může?" - "Ne!" Stokrát za den.


Po několika dnech hrátek na pláži vyrážíme do Puly.

Na trh...

…, na potvory,

…, do podzemních uliček, abychom se vyhnuli davům. 


Vrchol dovolené: divoké pláže rezervace Kamenjak. 

Zlatan Ibrahimovič z trhu jede všude s náma.

Já a Anežka si odnášíme kamínky a mušličky, chlapci krabí klepeta, jsou to lovci.

Selfie.

Koupačka na pláži, skoky z mola...

...máchání nožiček, přesypávání kamínků. Nudit se tu nestíháme.

Večeře v restauraci dva kroky od našeho bydlení. 

"Já si mušle určitě nedám..."

...za dvacet minut jich sním půl talíře. Beru mořské potvory na milost.

 "Ciao, picolino mio," loučili se s Jáchymem naši milí italští sousedé. 


Shrnutí: k moři jsme dojeli, všichni přežili a snad si i každý přišel na trochu toho svého. Ze dvou párů očí jsme se rozrostli za 15 let na šest párů očí, a to už je nějakých zážitků z dovolené. Já jsem si tu rozmanitost užila moc.



A nakonec jedna fotka z Puly z toho roku 2003. 


1 komentář: