Modlitby za demokracii


Nedávno jsem koukala na film Milada (2017). Utkvěla ve mně scéna, kdy se Milada Horáková ještě přes převratem r.1948 zpocená budí v noci ze spánku v uvědomění: "The Communists..., it`s the Nazis all over again."

Takové uvědomění, takové hrozné uvědomění, když se něco tváří nevinně a pak se až postupem se zjišťuje, že je to peklo samo.

Bytostně věřím v demokracii. Připravuju děti na to, že demokracie není jednoduchá, přímočará, snadná. Doma nám visí obrázek Václava Havla, který zvoní klíči. Pro připomnění, že naši rodiče pro nás vydobyli svobodu a na nás (a na našich dětech) je teď tu svobodu správně rozvíjet.

Učíme u nás doma děti, že existuje rozdíl mezi úctou k druhému člověku a rozdílnými názory. Úcta k druhému člověku musí zůstat, ale za to v co věříme, je třeba bojovat. Férovými, demokratickými prostředky.

Politiku naší země nestíhám tolik sledovat, porovnávat zdroje apod., ale třeba Milada Horáková nastavuje jednoznačné zrcadlo. Demokracie v naší zemi přestává být podtrhována jako základní politický princip. A to je hodně znepokojivé.

Modlím se za naše politiky, za občany naší vlasti, za demokracii, za budoucí generace, za svobodu.



Slavík, co se rozletí do polí - pomník Milady Horákové od Josefa Faltuse. Foto: www.idnes.cz

2 komentáře: