Podzim ve vzduchu



Podzim ve vzduchu, kluci na rybách a my doma s Anežkou a Jáchymem léčíme rýmičky a sjíždíme nejoblíbenější komix ever. Že ho taky milujete?








Škola a jiné


Koukám na své fotky z posledních týdnů. Je z nich cítit nastupující podzim, hodně vykonané práce, ale taky hodně zážitků a vnitřní klid.

Poslední měsíce bojuji s bolestí zad. Opakovaně se mi blokuje hrudní páteř a žebra. Je to hrozně protivné, protože bolest většinou zasahuje oblast hrudníku. Pár týdnů cvičím denně asi patnáct minut pár cviků na záda a snad (ťuk, ťuk) už to nese nějaké plody.

Luboš se dneska vrací z desetidenní služební cestě po Číně a Japonsku. Firma se snaží proniknout na zdejší trh. Zjevně je to na dlouhé lokte. Já tu mezitím řešila - nefunkční pračku, první dva týdny školy a kroužků, rozbité šufle, nesedící zakoupený náhradní díl na pračku a jednu lehčí angínu. Naštěstí druhý týden se tu otočily dvě babičky a jeden děda a vše pomohli vyřešit.

Včera byly třídní schůzky. S třeťákem máme denně číst a psát. V ideálním případě doplňovat do pracovních sešitů to, co děti nestihnou ve škole. Uvědomila jsem si, že naše děti budou kontinuálně školou povinné do roku 2023. To mi bude 50. Ještě úplně nevím, co z toho plyne, nejspíš to, že bych si měla zvykat. Doufám jen, že ta tíha odpovědnosti se rok od roku zlehčuje.

Příští týden začínám s výukou náboženství na faře. Tentokrát vyzbrojena novými knihami a učebnicemi. Plánuju si předpřipravit všechny hodiny předem - jen úplně nevím, kdy k tomu dojde -  ať přes rok už nic nemusím. :) Hlavně se těším na nové hry. Loni bylo nejúspěšnější Krvavé koleno, Kuchta buchta, Horké kaštany a Mrazík. Letos plánuji repertoár rozšířit.

Za dva týdny začínám s výukou angličtiny. Poprvé po mnoha letech. (Výukou angličtiny jsem se živila tři roky při studiu.) Budu mít malou skupinku mírně pokročilých ženských mého věku. Objednala jsem pro ně Kreativní slovník, těším se moc, až ho ve výuce vyzkoušíme. Přijde mi hrozně vychytaný.

Naše vesnické komunitní centrum spustilo předevčírem fundraisingovou kampaň. Snažíme se vybrat 30.000Kč na program a údržbu centra. Vedla jsem kvůli tomu konzultace s fundraiserkou Nadace Via Janou Bukvovou. Přijde mi neuvěřitelné, jaká je ten fundraising alchymie. Tím jsem chtěla ale říct zejména to, že Nadace Via právě teď spustila program na podporu rozvoje sousedských komunit. Pokud vás toto téma zajímá, mrkněte na jejich stránky. Spolupráci s nimi si velmi pochvaluji.

Někde jsem teď slyšela větu: "Invest in people who invest in you."

A tak vám do nového školního roku přeji - držte se, zejména toho a těch, kdo si vaši pozornost zaslouží.

K.















Domeček pro panenky


Ještě před koncem prázdnin jsme s Anežkou mohly odškrtnout položku z našeho letního seznamu, kterou si do seznamu na začátku prázdnin zadala právě Anežka - vyzdobit domeček pro panenky.

Domeček pro panenky je vyrobený z nočního stolku Ikea Rast. Ten se bohužel v ČR už neprodává. My jsme zmíněný noční stolek ale před skoro čtyřmi roky kupovali na jiný projekt - dětskou kuchyňku.




Děti si s kuchyňskou hrály celkem intenzivně tři roky, ale - "jak už se to starším hračkám stává" - postupně začala spíš zavázet. Letos na jaře jsem uvažovala, zda jí neprodat či nedarovat dál. Pak jsme ale shodou okolností dostali od sousedky malý nábytek pro panenky, tak jsem se rozhodla zkusit dodat "kuchyňce" nový dech a přeměnit ji právě na domeček pro panenky.


Celou rekonstrukci jsem si vzala na svá bedra já. Takže viz úplně křivě uříznutý štít, pokus o  střechu (který nevyšel) a další truhlářské brutality. (Nábyteček je ale krásný, že?)




Jenže ouha, s domkem si nikdo nehrál. Já myslela - třeba děti na tyhle hry už nejsou, třeba už z nich vyrostly apod. Pak mě ale Anežka vyvedla z omylu, když mi řekla, že se jí ten domeček prostě nelíbí. "Ale možná by stačil vyzdobit, mami". Jak prosté. :)

Celé prázdniny jsem jí říkala - teď není ta chvíle, až někdy jindy apod. Při představě, že něco lepím, natírám a jak u toho honím batole se štetcema od akrylu, jsem upřímně doufala, že ta chvíle nenastane nikdy. Když ale o posledním víkendu prázdnin kluci odešli na ryby a Jáchym po obědě usnul a Anežka mi připomněla, že tohle je ta chvíle - už nešlo cuknout a teď jsem za to ráda.














Nejsem žádný estét, ale myslím, že se nám domeček povedl. Je natřený nějakou metalicky modrou akrylovou barvou. Původně kupovanou na textil. Je to taková hladivá barva - ač to na fotce nentak patrné. (Časem ho možná dotřeme celý.) Nábyteček vůči ní hezky vynikne. Anežka hned vzala modelínu a začala vyrábět nádobí a z voskovek srdíčkové "dortíky", aranžovat, trhat kytky do vázy a takové ty holčičí věci.

Na konci naší stavitelské sešn bylo jasné, že chybí už jen jediné. Obyvatelé nového domku. (Ten prozatímní už je navrácen domů.) Takže zde se obracím na vás - nemáte nějaké tipy? Na hezké postavičky 5-10cm. Klidně tématické, klidně kýčovité. Něco pro šestiletou holku? Budu vděčná!

 

V tichu v Poličanech


Poslední tři srpnové dny jsem měla možnost strávit v Klášteře Naší Paní nad Vltavou v Poličanech. Jde o nově vybudovaný klášter sester trapistek nedaleko přehrady Slapy. Lidé bažící po tichu a klidu mají možnost pobýt v klášterním Domě pro hosty. O víkendech tu bývá plno, spíš je volno v týdnu, nebo je třeba pobyt zamluvit dlouho dopředu. Za jednolůžkový pokoj s příslušenstvím a s plnou penzí zaplatíte 500Kč/ noc.

Sestry trapistky se scházejí v klášterním kostele k modlitbě sedmkrát denně. Hosté stejně jako poutníci či náhodní návštěvníci mají možnost se modlit se sestrami. První modlitba dne - vigilie - začíná ve 4:00 ráno, v 7:00 následuje mše svatá s ranními chválami, dále následuje tercie, sexta a nona (tj. modlitby tři, šest a devět hodin po východu slunce), v 17:15 večerní chvály a v 19:15 modlitba před spaním - kompletář. Sestry se poté ubírají ke spánku. Hosté samozřejmě nemusejí. V Domě pro hosty je k dispozici kaple či čítárna, které lze kdykoli využít.

Hosty má na starost sestra hostitelka. Ta se přes den stará také o klášterní obchod, kde si lze zakoupit produkty přímo od sester či jejich bratří trapistů z Nového dvora. Jejich čokoládu nelze jinak než doporučit.

Pro mě osobně byl celý pobyt velkým zážitkem. Poličanské ticho, zdejší krajina i nádherné spívané modlitby sester zapůsobily přesně tak, jak bylo před začátkem školního roku potřeba. Nejlépe můj pocit z pobytu u trapistem shrnuje novodvorský opat Dom Samuel ve své knížečce Tváří v tvář Bohu (vydaly Trapistky): "Krátká invokace, ztišení, četba. Pohled na svatostánek, četba, ztišení. Let střemhlav, zamávání křídly, dlouhé plachtění..."

Více o klášteře najdete na webu www.trappistevitorchiano.it/storia-fondazioni-nasi-pani-cz.asp

E-mail na Dům pro hosty je sestrytrap@gmail.com.


(Článek jsem psala pro náš farní zpravodaj.)