Pomůcka

Zdá se, že funguje.



P.S. Děkuji za komentáře k minulému příspěvku. Je dobré si vzájemně potvrdit, že žena nemusí být superžena, aby kolem se šířila radost.

Co neděláme (protože to nezvládáme) II

Podobný příspěvek jsem psala před dvěma lety a je to stále nejčtenější post na mém blogu. Překládám si to tak, že lidé potřebují sem tam slyšet, že je ok něco nedělat.

Takže tento příspěvek je zároveň tak trochu update toho předchozího a tak trochu předadventní úklid v duši.

Dětem je aktuálně 8, 7, 4 a 2

1.Děti stále nelyžují a to mě stále trochu trápí, protože je to v dnešní době už určitý standard a na lyžácích budou v nevýhodě.

2. Nehrají na hudební nástroj, to mi je ale aktuálně šumák. S dědou a babičkou sem tam zpívají při kytaře, tak nějaké povědomí o existenci nereprodukované hudby mají.

3. Platí stále i to, že hodně popojíždíme autem. Štve mě to pořád stejně, ale časem to prolomíme, cítím to v kostech.

4. Nemůžu dětem dopřát dělat v klidu a tichu domácí úkoly či logopedii. To bude náš chléb ještě dlouhé roky. Na druhou stranu to beru, jak to je. Děti se učí pracovat v konkrétních časových úsecích. Snad to někdy pocítí jako svou výhodu.

5. Děti chodí na minimum kroužků a bude to tak i do budoucna ( jeden až dva + náboženství). Na víc si netroufnu (s ohledem na taxikaření, důslednost apod.). Někdy mi to přijde jako výhoda, jindy ne.

6. Na manželské rande chodíme zřídka. V příštím roce je potřeba na tom zapracovat. :)

7. Byť jsem učitelka angličtiny, své děti aj neučím. Občas mě to mrzí, protože jsou to neuvěřitelný houby. Zatím jsem ale nenašla systém, který by vyhovoval našemu rodinnému naturelu. A hlavně ostatních úkolů je tolik, že není ani energie. Peníze za výuku angličtiny někým jiným platit odmítám.

8. Nedělám sport, ergo mám hodně špatnou kondičku. Kvůli zádům posiluji denně spodní břicho. Ale jakmile si chtěj kluci zakopat, připadám si jak devadesátiletá verze sebe samé. Štve mě to děsně. V novém roce s tím musím něco udělat.

9. S dětmi hrajeme minimálně stolní hry. 90% času na to není klid. 10% času není energie.

10. Nešiju, nežehlím, neutírám nádobí, nevrhám se bezhlavě do nových projektů, nevařím komplikovaná jídla, která vyžadují dlouhou přípravu. Na 90% nabídek, pozvánek, akcí, spolupráce říkám NE. Zásadně si hlídám své hranice. (Poučena uplynulým rokem.) 

Co vy? Co neděláte? 













Pro radu

Sem tam bych si zašla pro radu, k někomu, kdo řeší stejný počet dětí jako já.

Občas koukám na videa nicci Lynn (Afarmhouseful), která má 8 dětí, sdílí různé typy na zapojení dětí do domácnosti (bydlí na americkém středozápadě, fandí vlastnictví střelných zbraní). Někdy na videa Jordan Page (Fun, Cheap or Free), která má 6 dětí a specializuje se na organizaci domácích peněz (bydlí v Utahu a jsou to mormoni).

Bylo by fajn, kdyby podobné typy rozjela česká či moravská rodina. To bych američankám dala košem.

Občas píše Verunka (Nicenka, 7dětí, pokud se nepletu). Dobré rady jsem dostala i v programu Marketing Svobodová (4děti +podnikání,  bydlí na samotě na Moravských Kopanicích, najděte si).

Ještě někdo?


Na skok v ČT

 Vlakovýlet se 4 kousky. Vždycky dost zvažuju, zda jsou takovéhle naše akce pro mě, pro děti i pro naše spolucestující ještě únosné. Tentokrát jsem vyhodnotila, že to všichni nějak dáme a že i ti spolucestující z toho třeba něco vytěží.

Bylo to milé. Na skok v rodné hroudě.












K babičce, ke druhé, ke třetí. Na hřbitov. Dlouhé procházky nejhezčím podzimem.
Vlakoobdivování i vlakocestování naplno.




Focení před naší základkou jsem si nemohla odpustit.