Čas na sebe s mužem


Tak už jsem se naprosto dostala do letního módu a další článek uveřejňuji s dvoudenním zpožděním. Každý den teď s dětmi jezdíme k Labi, taky se každý den trochu věnuji svému rozjíždějícímu podnikání (učím se točit videa! ha! u Labe! :) ) Postuji je trochu na instagram, ale o dost víc na facebook. Tak jestli mě chcete vidět a slyšet, mrkněte na moji angličtinářskou facebookovou stránku

No, ale k tématu. Toto je poslední díl minisérie o organizaci velké rodiny. Dnes na téma čas na sebe s mužem. Myslím, že všemu co bylo řečeno v předchozích týdnech, toto téma dává dost podstatný rámec. Ergo nebýt času o samotě s mým muže, nebyla by dobře zorganizovaná domácnosti. Bohužel to ale platí i naopak, není-li dobře zorganizovaná domácnost (aka ujasněné priority a společné cíle), není čas na sebe s mužem. 


V zimě jsme byli spolu s Lubošem ve Vídni. Bylo tam krásně. Žiju z toho už půl roku.


U nás je to asi jako všude, jsou období, kdy se manželský čas jeden na jednoho vyšplhá na nejvyšší příčky rodinných priorit. A pak jsou zase doby, kdy je dlouhodobě zanedbáván. To se většinou projeví nějakou krizí, která člověka vrátí tam, kde by měl být. Updatuje.

Po 10 letech v manželství (letos slavíme) jsem přesvědčena, že ideální je:

1) pobýt spolu alespoň chvíli o samotě každý den

2) chodit na rande jednou týdně (ideálně mimo domov)

2) zajet si na společný víkend dvakrát až třikrát do roka

3) celý jeden týden spolu jednou ročně


Že to zní až nesplnitelně? Já jsem si taky do nedávna myslela. (A je pravda, že tohoto ideálu jsme dosud nikdy ani náznakem nedosáhli, protože jsme pořád měli nějaká mimina.) Ale proběhl u mě v tomhle ohledu poslední roky nějaký přerod.

Za těch 10 let doma s dětmijsem zažila nespočet různých krizí. Být doma naplno, všechno zajišťovat, být dětem oporou, být mužovi oporou, být případně oporou ještě dalším lidem v okolí, kteří se o vaši stálost mohou opřít, to je práce pro hrdiny. (A to nepíšu kvůli sobě, ale kvůli vám, kteří tohle čtete a jste v tom až po uši.) A vždycky, když jsem byla v té krizi hluboko zahrabaná, mě z ní vytáhl až společný čas s mým mužem. Protože ukotvuje. Protože dává prostor být sama sebou, ale tak jako jinak. Protože z vás vytváří spokojenější a milovanější ženu. Jak to ještě vyjádřit?

Do dalších let bych se tedy ráda tomuto ideálu co nejblíž přiblížila. Nejen pro sebe, ale pro všechny kolem - pro děti, pro rodiče, pro kamarády, pro kamarády svých dětí, zkrátka pro všechny, kteří mohou těžit z té ukotvenosti, kterou manželství nabízí.

Aktuálně je to tak, že na rande mimo domov se moc nedostaneme, ale pracujeme na tom a od září to plánujeme uvést do provozu naplno. :) Dva až tři víkendy ročně + celý týden k tomu se nám poslední roky celkem daří, díky našim rodičům. Za to jsem moc vděčná. To je vždycky velmi požehnaný čas a nezřídka z něho žiju dalších pár měsíců.

 A co pobýt spolu chvíli o samotě každý den? To se nám daří napřeskáčku. Problém ale nebývají děti (ty jdou každý den v 8 spát), nýbrž sebedisciplína. Odlepit se večer od mobilu, od kompu, od práce, vylézt ze své komfortní ulity (Emmanule Lévinas by řekl odlepit se od své dobré polévky) a vydat se druhému vstříc, to bývá na konci dne těžké. Ale věřím, že je to úzce propojené s tím koncentrovanějších časem, víkendovým či celovečerním mimo domov. Takže na tom pracujeme.

Co vy? Máte to také tak? Jinak?

Pište.




8 komentářů:

  1. U nás společný čas dýl než pár hodin bohužel nehrozí. Ani jedni prarodiče nemají možnosti mít u sebe děti dýl než na omezenou dobu. Využíváme toho hlavně v době, kdy se sejde moje večerní práce a mužova služebka, občas nějaké divadlo. Taky děti dlouho nebyly ochotné být bez nás dýl než na krátkou dobu. To se pomalu mění. Letos bude synek poprvé na táboře, za rok i dcera.. Bude se to lepšit.
    Máme oba hodně mimopracovních aktivit ve sboru, takže toho času je málo. Víkendy chceme trávit hlavně spolu jako rodina, přes týden se u dětí spíš střídáme. Takže vlastně ani nemáme moc chuť je posílat pryč. Zatím nám oběma nejvíc chybí čas o samotě sám se sebou.
    Ale je to fáze, děti jsou malé. Bude líp :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Urcite bude lip! Nam jeden rok hodne zafungovala Manzelska setkani. Poradaji je ruzne organizace. Princip je ten, ze rodice daji deti na 3hodky dopolko a 3 odpolko mladym hlidacum, a maji vlastni program. Deti - pokud to nejsou uplna mimina - tam mivaji celotydenni hru. Takze pro ne je to neco jako primestak. A pro rodice vlastne taky trochu. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To zní skvěle, problém je v tom, že já bych třeba i jela, ale manžel na taková setkání prostě totálně není... ale to tak prostě je. :)

      Vymazat
  3. My jsme do narození Vojtíška zkoušeli držet společné páteční večery. Kdy spolu budeme a zároveň nebudeme řešit jen provoz. Jenže na to teď jaksi nemáme sílu... Vojtík usíná celkem pozdě. Pak to doma nějak zfackujeme a je celkem čas jít spát...
    Jinak společný víkend nám vyjde tak jednou za dva roky, jestli vůbec. Asi by to bylo hodně dobré...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Magdo, když jsou miminka, je všechno třeba přizpůsobit základnímu přežití. Dobře jíst, dobře spát a když to jde, pokusit se nechat si občas někým děti pohlídat. Pro mě přes těma dvěma lety bylo hodně důležitý, aby můj muž věděl, co se mi honí hlavou, co prožívám, tak jsem do něj pořád něco hučela. Ten výčet společného času je ideál. Taky jsme ho nikdy nenaplnili. A možná ještě pár let nenaplníme. Ale máme vizi. :)

      Vymazat
    2. Magdo, my máme mimi už 7-mi měsíční + dva starší a momentálně jsme také ve stádiu přežívání. Těším se až trochu povyrostou ;-)

      Vymazat
  4. Ahoj, kdyby to u nás bylo, jak píšete tak bych byla spokojená tak na 150%. Momentálně to u nás vypadá takto. 3 děti tatínek od pondělka do čtvrtka odpoledne v práci mimo domov (občas do středy, když je potřeba nebo od úterý... V pátek spolu jezdíme na lezeckou stěnu, což poslední dobou dopadá né době. Většinou jsme z toho jen naštvaní. Víkendy trávíme s dětmi podle potřeb (závody, dětské dny, výlet, zahrádka..). Jedna babička občas pohlídá i přes noc, ale má dost i svých aktivit. Také bych ráda jela někam na víkend naposledy jsme spolu sami byli před 2 lety. Jinak maximálně den nebo přes jednu noc. Unás je problém ten, že z přítelových koníčků zůstal už v podstatě jen jeden lezení po skalách. Mám to také ráda, ale prostě nevylezu to co on. Takže se mnou na skaly např. víkend jezdit nechce. Moje výlety na které bych ráda jela já BEZ DĚTÍ jsou okomentované vždycky tím, že to můžeme dělat i s nimi a nechce jet nikam, co bychom mohli dělat s dětmi. Na jednu stranu to chápu, když je 4 dny v týdnu nevidí, ale na druhou potřebuji trochu času jen PRO NÁS. Večery spolu minimálně. Děti sice usnou v rozumnou dobu, ale to si přítel potřebuje odpočinout od jejich "občasného křiku, kdo má 3 děti zná.". Chce také čas jen pro sebe. Takže opravdu nevím kam nacpat čas jen pro nás, který poslední dobou není skoro žádný a také to tak vypadá. Nevím jeslti to má někdo podobně, ale já se na přítele moc těším, když je pryč a jen co přijede tak do 2 hodin bych byla raději, kdyby zase odjel. Hrozně mě to mrzí, ale nemůžu si pomoct.

    OdpovědětVymazat
  5. Aničko, díky za komentář. Řekla bych, že o, co popisujete, je úplně normální situace rodiny se třemi dětmi. Všichni naplno vytížení, málo času pro sebe, málo času něco vykomunikovat. My jsme s mužem spolu deset let a za tu dobu jsme se o sobě navzájem dozvěděli pár důležitých věcí, které nás dřív navzájem pěkně vytáčeli. Například, proč já se občas potřebuju zavřít a nikdo na mě nemá mluvit. Má to své opodstatnění - jsem introvert a mám obrovskou potřebu pobýt občas sama v tichu. Můj muž to ví, ale občas mu v některých chvílích trvá, než mu dojde, že tohle je ono, a mě zas - než to vysvětlím. Skoro nikdy to u nás není tak, že si před společným víkendem pokojně řekneme - "tak pojedeme na víkend tehdy a tehdy a budeme tam dělat to a to". Většinou musí někdo někomu vyjít vstříc a třeba do toho jde i s tím, že "takhle to původně vůbec nechtěl". Bývá to třeba i dramatická diskuze. Ovlivněná tou vytížeností a nedostatkem času a prostě vším co patří k rodičovství a partnerství. O to hezčí mi pak přijde, když to z nás spadne, dobře se vyspíme, dobře najíme a přijíždíme domů obnoveni, byť víkend vypadal úplně jinak než jho vysněná podoba. Zkuste se třeba zeptat, co by váš muž na společném víkendu rád dělal.

    OdpovědětVymazat