30 let svobody a demokracie


Vyrazili jsme. Poprvé a asi ne naposledy. Národní třída byla na nás moc plná. Ale ten průvod z Hradu dolů k Národní, ten byl moc milý.

Dlouhá léta nám visí na zdi fotka Václava Havla a klíči v ruce. Havel na ní zvoní a ukazuje směr. Ráda se na ni koukám. Cítím z ní povzbuzení, že stojí za to bojovat proti nepravdě a nenávisti ve všech podobách.

Chtěla bych tohle dětem předat. Vděčnost za svobodu a demokracii. Vědomí, že demokracie je křehká a vyžaduje práci. Vědomí, že vzdělání má vysokou hodnotu a neslouží pouze vlastnímu blahobytu.

Ráda čtu, že generace dnešních dvacátníků je v tomhle hodně uvědomělá, byť revoluci nezažila. Nelíbí se mi označení "pravdoláskaři" nebo "havloidi". Přijde mi, že to degraduje pozitivní proud v naší společnosti, který je pro 21.století tolik potřebný.

Naše generace (třicátníků, čtyřicátníků) má velké štěstí. Může se pořád učit od Jana Sokola, Dany Němcové, Tomáše Halíka, Daniela Kroupy, Václava Malého, Kamily Bendové a dalších představitelů někdejšího disentu. 

Kéž jejich hodnoty v naší společnosti přetrvávají. 

(Fotky jsou v opačném sledu.)















Žádné komentáře:

Okomentovat